předstartovní příprava…venku leje
chata U Obrazu, už neleje
nad lomem v Doubí
dáme svačinku… Kozihorská
Kalendáři vládne měsíc Březen, ale svatý Petr, se asi nudil, našel kropicí konev a pod přívalem deště i vlivem vyšší předjarní teploty mizí z hřebenů Krušných hor sníh a s tím i plány na další Tukanské běžkování.
Běžky dnes měníme za kola, čas startu první vyjížďky na kolech určen, ale ve tři odpoledne se schováváme před deštěm do útrob kavárny. Hustý déšť řídne po kafíčku a hodince čekání je ale rozhodnuto. Verča nasazuje slušivou igelitovou sukénku a vyjíždíme. V dnešní sestavě mají převahu ženy a dva dříve narození Tukani je tlačí zodpovědně před sebou.
V již lehkém deštíku mizíme do studeného vlhka Tuhnického lesa a mokrý asfalt cest nás přivádí ke Sv. Linhartu a pak lalůčky v terénu zdoláváme vrchol Abergu. Sjezd zpět k Linhartu, rychlý výjezd nad lom v Doubí a ještě rychlejší sjezd k veničce SOS, kde se láme profil a zrychluje tep ve stoupání k hájovně Bor. Vlajka se u Fčelínu sice třepetá, Žíra nikde a kolem Moučných pytlů nabíráme výškové metry ke Kozihorské, kde je náčelníkem vyhlášena svačinka.
Kalorickou bombu (bábovka s banány) dovezenou na zádech, Verča násilím před přítomnými vetřelci uchránila a Kozihorskou necháváme brzy za sebou. Houpavou trasou pak jedeme pod Zelenáčem ke Kozím hřbetům. Světla jsou v pohotovosti, rychle se stmívá a kolem Koule fofříme k Pionýrskému. Sjezd je zpestřen lalůčkem v lesním terénu a již hledíme na vzdutou a černou hladinu Rio Ohře.
Svatošky jak po smrti, nikdo nikde, Doubí osvětlené jak Manhattan a za hřbitovem tma jak v ……/lese. Před námi Tuhnická cesta, ještě kousek a už nás vítá, po ujetí 33ti kilometrů otevřená náruč základny.
Honza Maďar slaví 39té výročí 18tých narozenin, ke kterým se připojuje gratulací nejen tým, ale i „nováček“ Vítek. Jak si užívá Švajcu Pušák nevíme, ale Martin pohříchu přichází o tyto nevšední zážitky a dnes jistě bezmocně kouká na binec naplavený na plážích v Kostarickém tropickém ráji. Jo…. doma je doma…
Napsat komentář