-
- 5 kusů, někdo nám chybí…
-
- Mezirolí … u Strážiště
-
- před Děpoltovickým rybníkem
-
- před Ruprechtovem
-
- rudá záře nad Velasem
-
- od Sadovských rybníků k Podlesí už za tmy
Druhé listopadové úterý. Počasí jak na houpačce. Ráno mlha, odpoledne chladno, občas se objeví slunce a pravidelná vyjížďka je tentokrát pohříchu jen v režii již povinně nepracujících, letitými zkušenostmi obtěžkaných Tukanů. Hodina startu se blíží, marně čekáme na ženskou podporu. Chystáme se vyjet a s velkým zpožděním dojíždí ještě zakládající člen a doplňuje počet týmu na úctyhodných pět kusů.
Malý náčelník volí klidné tempo s ohledem na zdravotní stav většiny a první metry nás vedou přes Rolavu ke „Kočičáku“. Stezka kolem trati a pak po asfaltu k Čankovu, kde na nás čeká pod Bílou skálou mokré listí, bahýnko a také oblíbený výjezd pod Noční můrou k Mezirolí, zpestřený přenášením kola přes padlé břízy. No v sobotu se zde jede časovka, tak má Dan co dělat.
Zapadající slunce barví stromy i svahy Vlčince, krása na pohled. Rychlá jízda kolem vypuštěného Děpoltovického k Barboře. Z rybníku slovena ryba i vodník si vybírá dovolenou. Živo je ovšem u koní, obrovská stavební jáma i bagry. Usilovnou stavební činnost necháváme za sebou a k životu nás probírá drncání v sedlech na panelce k rozcestí před Ruprechtovem.
Chvilka na traťovku vyplněná smutným pohledem zakládajícího člena na letitým bahnem obalený rám kola, kterému ani vapka zřejmě nepomůže. Banány přidávají všem energii, projíždíme rychle Ruprechtov a kolečko kolem Velasu končí na hrázi. Ještě zachovat pro historii „rudou záři“ a můžeme se opět vrhnout, už s rozsvícenými světly do terénu.
Původní záměr dojet lesem k rybníku „Komora“ nevyšel, tma a ztráta orientace vede tým místo na kořenovku lesem kolem silnice k plotu obory a kolem Sadovského potoka až k rybníkům. Kilometrů je málo a stále svěží tým si dává lalůček k „Liščí Díře“ nad Podlesím. Před „Konkordií“ pak za svitu měsíce dává pravou přes louku k železniční trati, kolem které v singltreku padá dolů k viaduktu v Sadově.
Času je stále dost a tak zkoušíme novou cyklostezku ze Sadova k Vysoké. Začátek u hřiště nalezen a konec na asfaltu silnice z Boru rychle dosažen. Zbývá už jen projet Vysokou, Dalovice, absolvovat „pivní“ špurt po cyklostezce k chebáku a jsme v cíli dnešní bezvadné vyjížďky. Kdo nebyl jistě pojede příště.
Na základně pak posiluje tým Bobo i Pepíno a ke spokojenosti chybí úsměvy a řeči absentující Irči, Zuzky i dalších Tukanů. Večer i čas v této malé společnosti ale rychle utíká. Zakládající člen nemá dnes formu a odjíždí s námi brzo domů. Za lávkou „U plynárny“ se odrozuji a tmou a chladem noci se sám neohroženě prodírám vzhůru k vysílačce, kde mne vítá čtyřnohý přítel a pak si zapisuji, příjemně vyšťaven, dnes odjetých 42 kilometrů…
Napsat komentář