2021 09 4.- 5. Sokolovská mtb 24h

Rok vyplněný očekáváním, covidem a jinými pro život úspěšnými zážitky, utekl jako voda a 3. ročník Sokolovské MTB 24 hodinovky může začít. Celoroční příprava vrcholí již ve čtvrtek, je navařeno, upečeno, sponzoři se snaží, vitamíny v pevné i tekuté formě dovezeny. V pátek se ještě ladí výzdoba, bariéry postaveny, bannery sponzorů rozvěšeny a už se plní i parkoviště i pitstopy přihlášených závodníků s jejich doprovodem. Catering funguje na výbornou a po 8,5 kilometrové trati s převýšením bezmála 150 metrů se prohání první nedočkavci, kteří rozhřívají své svaly před startem časovky na Hruškovou.

Sobotní ráno. Počasí se umoudřilo, dojíždí poslední opozdilci, vše připraveno ke startu 3. ročníku S24 mtb. Tentokrát ostrý start, po vzoru závodu 24h Le Mans, nevidím. Stojím připraven na 4. mezičase a zdálky od jezera slyším komentář spíkra Davida a pak i Martyho odpočítání startu všech kategorií, pohlaví, týmů a jednotlivců. Je odstartováno a závodníci krouží a krouží a mají před sebou nejen 12 hodin, ale i úctyhodných 24 hodin v sedle. Pohled na ně je úchvatný, někteří šetří silami i úsměvem, jiní se nešetří a mažou co to dá. Tváře v týmech se mění, jednotlivci zůstávají na svých pozicích.

Čas neúprosně běží, nastalá tma milosrdně kryje únavu závodníků i technického stavu kol a kolem mne projíždí známí kamarádi i kamarádky hájící barvy Tukanů. Mezi závodníky poznávám i účastníky z předchozích ročníků, kteří neváhali a znovu si přijeli projet Martyho týmem skvěle připravenou, hravou i náročnou trať 24 hodinovky. Náhle stavy závodníků řídnou a pro některé z nich končí jejich úsilí po 12ti hodinách v sedle vítězstvím. Pro mne jsou ale vítězové všichni, kteří zanechali stopy svých plášťů na trati a dojeli do cíle.

Služba mi končí, jedu se vyspat, již ve spacáku slyším rachot ohňostroje a ráno se probouzím ještě za tmy. Všude rosa, hladina rtuti v teploměru se krčí někde u dna. Dva vysoce kalorickoenergeticky hodnotné, sponzorem dodané šátečky a rozpustná kávička mě rychle probouzí. Ještě ranní hygiena, s pohledem na otužilé ranní plavce sedlám svého oře a jedu vystřídat Pavla po jeho noční „šichtě“ na mezičase.

Slunce se pomalu šplhá na nebe a vzhůru stoupá i teplota vzduchu. Zabalen v nové flízovce s logem S24h pozoruji závodníky, kteří stále plni sil krouží po trati závodu osvětlené jen září reflektorů na kolech. 6tá, 7má, 8má i 9tá hodina a do konce zbývá jen 60 minut. Někteří borci zřejmě přežili svou smrt a do poslední minuty na trati se snaží urvat co nejvíce ujetých kol. Slunce už silně hřeje a kolem mne projíždí poslední závodníci, desátá ranní konečně padla, je konec závodu.

Končím také svou službu, ohýnek uhašen, stanoviště uklizeno a jedu prostoru do cíle, kde se vrací do života vyšťavení závodníci i závodnice. Vítězové i poražení okupují catering a přes jejich pokročilou únavu slyším chválu na skvěle připravenou trať i zázemí. Ceny, diplomy předány, společná fotka a atmosféra se plní sliby, že opět přijedou. Tak uvidíme…