2021 09 18 Boží Dar

Evropa je plná Tukanů. Jistá dvojka si vychutnává tekuté i pevné produkty z oblasti Provance, někteří šplhavci krouží nad Lago di Garda a zbytek týmu dnes zatoužil po výškách a zakroužil v řídkém a studeném vysokohorském vzduchu kolem Božího Daru, kam vyjel po netradiční trase, kterou jsme dlouho (nebo snad vůbec) nejeli.

Podzim se hlásí o své místo na slunci, počasí silně připomíná podmínky panující někde kolem polárního kruhu a Garmin ukazuje ve Varech bídných 13°C. Dnes u AC Start chybí závoďáci, 6 kusů se řadí na startovní čáru a ve vlažném tempu vyjíždíme po cyklostezce přes Dalovice do Sadova, kde nad „Konkordií“ sundavá Pepíno ze stromu Pušáka. Díra v kalhotech zajišťuje stálé větrání a už stoupáme k „Pupkaní“ strasse. Za Nejdou je u Ostrovských rybníků konečně nalezeno bahno, které pak zanechávám ostrovským domorodcům na cyklostezce ku potěchu.

Před námi je hradba Krušných hor, pohled hledá vrchol Klínovce, který je dnes schován v mracích a cyklostezka nás vede kolem hromad suti z bývalé strojírenské chlouby čs. průmyslu k Hornímu Žďáru a k začátku stoupání po bývalé železniční trati do Jáchymova, kde se pak dočítám, že poslední vlak odtud odjel do Ostrova v roce 1957. Smůla.

Chvilka na traťovku a tým si přičítá nastoupané metry z kruháče vzhůru po asfaltu ke sporthotelu Můstek a stále výš až k rozcestí se žlutou, jenž nás vede k Hadí hoře, odkud je pěkný pohled na ski areál Klínovec jih. Vrchol Klínovce je schován v šedi mraků a před námi jsou poslední metry po šotolině před Jahodovou loukou a Božím Darem, jenž nás vítá studenými větry. Prsty mi skoro mrznou a „závidím“ Pepínovi a náčelníkovi jejich krátké kalhoty. Naštěstí obsazujeme stůl v osvěžovně „Špičák“, kde do žil vrací rychle teplo „Rychtář“, držkovka a polední menu.

Zaplaceno a jsme opět vyvrženi do chladného a silně osvěžujícího větru vanoucího z kdysi imperialistické ciziny. Pár zbloudilých cyklistů a pěších nadšenců připomíná život na „Špičácké i Ježíškově cestě“, kterou opouštíme u rozcestí pod Špičákem po „Šlajsně“ ve směru k Barboře. Při jízdě k Plešivci vzpomínám na „Karla“ a jeho kecy v příjemné restauraci a u zavřené chaty „Švýcárna“ lze snad jen zaslzet nad tou zkázou.

Chvilka čekání na Pepína (defekt to nebyl) a už to valíme dolů po dráze „Trailparku Plešivec“. Zákruty i pumtraky svižně projety, tlumič i vidle mají odpracováno a zážitek končí na „Kaffské cestě“,  po které jedeme k „Střednímu Kaffu“. Tentokrát je vynechán kus stezky a na zelenou se vracíme u Dolního Kaffu. Úvoz vyplněný odvahou, rychlostí, kamením i bahnem pak končí na asfaltu u cedule s nápisem Merklín.

Vrátili jsme se rychle z hor do údolí, teplota stoupla a jedno u „Páji“ zavodnilo vyšťavené svaly, ještě kontrola stavu katastru „U Beránků“ a přes louky i lesní stezkou míříme dolů k „Malenivám“ a „U kocourku“ dáváme pravou kolem lomu a dlouho nejetým směrem do Čankova. Ještě zdolat asfalt k Normě, kde se odrozuji a přes Rolavu pak stoupám k vzhůru domovu. Brzdy skřípou, kolena se ozývají, tep i dech se uklidňuje a pevnou rukou si pak zapisuji dnes parádně odjetých 72 kilometrů…

fotky

Petr Baumann