2020 05 02 Okolo Varů

Sobotní chladné ráno, jindy modré nebe přikryté šedivými mraky nacucanými vodou, na rtech ještě chuť polibku od manželky zpod rozkvetlé višně a hlavou se mi honí zbytky veršů K. H. Máchy „Byl pozdní večer první máj, večerní máj byl lásky čas…O lásce šeptal tichý mech“. Ranní čas ale pokročil a druhý máj zve dnes Tukany do míst, kterými sice Mácha neprošel, ale kde jistě„… svou lásku slavík růži pěl a růžinu jevil vonný vzdech“.

Májový čas uvolnění nastal a tak chvátám ke Startu, kde je naplněna účast na deseti kusech. Tradiční výjezd k Jaru, pak k vodárně pod Třemi kříži, kde místo trylků slavíka na nás pod Gétovkou padají kroupy. Teplota rychle klesá, zato tým rychle jede po červené k Sedlečku a kolem potoku Hloubek pak rychle stoupá k cestě „Ema“ natažené kolem Bukové hory až k hájence pod golfištěm.

Pěkné pohledy na Krušné hory, Měděnec, Svatobor, Pustý zámek i svěží zeleň louky před Andělskou horou střídáme za svěží zeleň louky ve sjezdu k Dubinskému potoku a ve výjezdu k Činovu si pak vychutnáváme citelnou zimu i pohledy ke Stružné, kde otevřené okénko restaurace zachraňuje slepičím a plzeňským vývarem tým od smrti.

Garmin ukazuje 11°C, ale pocit mi říká že dnes jedu v mrazáku k Nové Vsi i k Dlouhé Lomnici, odkud pak na trati „Artamona“ polykám prach za týmem Tukanů k „Pytlákovu hrobu“. Brody na Lomnickém i Telenském potoce skoro vyschlé, vyschlé je nejen vřesoviště nad Pilou, ale i obvykle celoročně příjemně zabahněná kořenovka za lesem „Na Hupu“.

Šotolina ke golfišti, Olšová vrata a už se nad námi tyčí „Pičusberg“, který dnes vynecháváme. Zato není vynechána Beethovenova stezka s pěknými výhledy na liduprázdné lázně, „lanýžovka“, sjezd dolů po Mickiewiczově stezce ke Kome, výjezd po Odpolední cestě a kolem „Ave Maria“ ke kapli „Ecce Homo“. Diana nad i za námi a před týmem je sjezd od Sv. Linhartu volným terénem k nádraží v Březové, kde je náčelníkem připravena výzva ve výjezdu k hájovně Bor.

Krátká rovinka v ulici K Přehradě a už přetínáme vrstevnice ve svahu nad přehradou. Pohled přes vodní hladinu na vrchol Obteče je úchvatný a úchvatný je výkon týmu, jenž bez ztráty kytiček dojíždí do míst, kde obvykle voní lesní byliny, Žírovo cigára a dnes láká včely, hmyz i Tukany vůně ovaru. Bolest kolen, nahrazena přecpanými žaludky, trávení posíleno republikovou přísadou do koblih a ke štěstí chybí jen gauč a barevná televize.

Slunce se sice snaží, ale chvilku tepla od ohně nahrazuje silný podvečerní chlad.  Slunce zapadá, „jezevcovka“ otvírá svůj chřtán, ve společnosti zodpovědných jedu domů, kde si připisuji dnes, v rozkvetlé májové přírodě odjetých 60 kilometrů. S grogem v ruce postupně rozmrzám a v mi hlavě doznívají verše z Máchova Máje…„Je pozdní večer druhý máj, večerní máj, je lásky čas. Hrdliččin zve ku lásce hlas: „Viléme! Viléme!! Viléme!!!“

fotky

Petr Baumann