kdo ty bouráky spočítá?
věk kola nezastavíš … „Řehula“ mezi námi
na odbočce ze Střední Mariánské cesty
typická Tukanská vyjížďka + traťovka
Pomalu odeznívá úspěch závodníků i pořadatelů Sokolovské 24hodinovky. „Železný muž“ Dima Petr jistě usilovně rehabilituje a Tukani opět letí do oblak. Tedy k hřebenům Krušných hor a dnes je v plánu pokořit v sedle Popovskou horu.
Jedu k AC Start a na startu je připraveno k vyjížďce mnoho koní, jak v sedle tak i pod kapotami silných soupeřů. Slunce svítí, chlad si nepřipouštíme, vyjíždíme a články řetězů mají konečně co dělat. Doprava v Rybářích zastavena, tým jede po asfaltu k Čankovu a v „Březinkách“ svižně přes pole k brodu na Vitickém potoce. Brod překonán suchou nohou po lávce, proplétám se za ostatními mezi kmínky stromků a po kořenech vzhůru k Velkému Rybníku a kolem něj k Hroznětínu.
Kousek polňačky „Za potokem“, velká louže před námi čeká kdo se utopí. Míjím louži vlevo, vedle mne po suchu jede i Čočkin. Vpravo jedoucí Jezevec nemá šanci a pere si kožich ve vodní lázni. Náhle rána, věkovitá sedlovka se náhle láme pod tíhou Jezevcových kil. „Řehula“ dosedá na zadní kolo a Čočkin se může počůrat smíchy. Nezraněný Jezevec pak zachraňuje co se dá a hanebně opouští tým.
Hroznětín, jedeme po zelené kolem hřiště pod les kde dáváme levou k židovskému hřbitovu. Cyklostezku do Merklína opouštíme za nádražím a po zelené míříme vzhůru ke Kříži na Oldříši. Výškové metry přibývají, slunce pomalu zapadá, je citelně chladno a motáme se stále vzhůru pod Mariánskou, kam nás přivádí červená značka na Horní Mariánské cestě. Chvilka na „traťovku“ a Dima hlásí, že mu je zima. Mě také není zrovna teplo tak jedeme napřed k Popovské hoře.
Asi jsem dobře neposlouchal náčelníka, s Dimou se kocháme dalekým výhledem na Vary, fofrem projíždíme kolem ovčína pod Popovskou horou k Popovu a po vrstevnicové cestě nad Hluboký. Rychlý sjezd šotolinou dolů a už to valíme ke Kfelům. Pod železničním viaduktem voda, výjezd mezi loukami, pak kolem Ostrovských rybníků k Nejdě a přes Novou Vísku do Sadova.
Tým si asi prodloužil „traťovku“ i výjezd na Popovskou horu je také zdržel a tak na nás nemají. Dojíždíme v citelném chladu sami k základně, kola zaparkována v teple garáže a oba jsme také pevně zasunuti za stolem rehabilitačního střediska. První osvěžující za sebou a tým je také v cíli.
Večer zdatně spěchá, vše zajímavé a nutné je zodpovědně i kvalifikovaně probráno a přetřeseno, světla ubývá a jedu domů. Skoro zmrzlý si pak připisuji dnes odjetých 56 km a 1080 nastoupaných metrů a Popovskou horu pokořím příště …
Napsat komentář