Tak se nám vrátilo nejen typické, oblačně zatažené, chladné prázdninové počasí, ale i Tukani přeplnění zážitky z Černé Hory.
Odpolední siesta hostů kavárny Bonjour a už se sjíždí Tukani, aby tentokrát bez JTF vyjeli v poklidném tempu východním směrem s cílem provětrat a protáhnout svaly v terénech kolem Thebisbergu nad Velichovem. Vyjíždíme, doprovázeni klanem Čočkinovců k Dalovicím. Rychlá jízda tradičně přes Lysý vrch ke Spáleništi a pak po kdysi rozbahněné luční cestě nyní vyšperkované asfaltovým kobercem, nad Stráň, kde se Čočkinové odrozují.
Koňská farma, obec a svižný sjezd končí v přídělem bahna u Nejdovského potoku. Zde lze dobít energii z ohradníku, vyléčit revma pochodem mezi kopřivami a už si vychutnáváme technický výjezd po zelené k bodu záchrany KV 062. Malý náčelník pak volí jízdu ke Křížku ve stráni nad Ohří. Vše zarostlé trávou i křovím, trnky, pokácené stromy i Křížek se někomu hodil. Jen úžasný výhled na Velichov zůstal na svém místě.
Před námi temeno hradiště na Thebisbergu. Kdysi ochranný příkop zdolán z jedné strany krátkým sjezdíkem a pak delším výjezdem na straně druhé. Martin zde nečeká a jen tak z radosti dává prudký sjezd dolů do příkopu. Aby se tato událost zachovala pro případné následovníky a budoucí generace Tukanů, tak jej hravě sjíždí znovu sledován tentokrát i kamerou. No kdo umí a má teleskopickou sedlovku…
Předváděčka končí a objíždíme temeno hradiště a vracíme se po louce k asfaltu nataženému k Moříčovu. Chvilka na traťovku a někteří Tukani se vrhají na zde zrající švestky. Zřejmě jim chutnaly a je to znát na jejich výkonu při jízdě mezi loužemi ke zřícenině loveckého zámečku, ze kterého už moc nezbývá. Stezka dolů do Ostrova zarostlá, už ani divočáci po ní nechodí, jen Tukani ji dnes odvážně projeli. U lávky malý náčelník točí vlevo a vyjížďka se náhle mění na procházku „stepí a pralesem“ kolem Bystřice.
Konečně opouštíme kopřivy a lopuchy a jízdou kolem plotu se dostáváme opět blíž k civilizaci. Ostrov zámek a jeho park opouštíme Klášterní ulicí a kolem Ottova a Černého rybníku to valíme vzhůru k závorám a k Nejdě, kde Martin a Roman předvádí svou sílu a techniku v prudkém výjezdu k silnici.
Já se zkušeně řadím mezi vystrkávače, kolo přehozeno přes svodidla, nasazuji rychlé převody, nožky kmihají a tým jede pohromadě k Nové Vísce, Sadovu, pak kolem hřiště TJ Čechie Dalovice a přes zámecký park k vyhlídce. Do Bohatic je to kousek a kousek je to i k základně, kam dojíždíme po 44 kilometrech, abychom zde oslavili nádherný věk náčelníka (4×18). Tak JTF vše nejlepší do dalších, aktivitou nabitých let…
Napsat komentář