klidné, úterní odpoledne na Gétovce
zarúbané Hůrky
před Dražovem (Stanovická přehrada)
„jezevcovka“
Tak se to na nás pěkně hrne, národ se dnes věnuje oslavám všech Pepíků, Tukani ale oslavy odkládají a dnes vyjíždí do terénů, kde sníh nahradila voda, bahno ve všech podobách, popadané smrky a jiná dřevní hmota.
Kam dnes pojedeme, se nemá cenu ptát. Z Varů se jezdí zásadně do kopců a na řadě je jako první Gétovka, Hůrky, k vydýchání zařazena Vítkovka, odkud jedeme pozdravit bronzového hrdinu a pak dál kolem plotu letiště k Telenci. Pilu dáváme po asfaltu a od hřbitova to valíme po modré k rozcestí „Červený kříž“. Pár loků čistě hygienickoepidemiologicky nezávadné pramenité vody a je před námi dlouhé stoupání k Uhelnému vrchu.
Stoupání hravě všemi zdoláno, nikdo nechybí a k uklidnění dechu schází jen větrové bonbóny. Slunce rychle zapadá a osvětluje promáčené louky a cesty před Dolním Dražovem, kde náčelník mění trasu a tentokrát vynecháváme průjezd kolem zvednuté hladiny Dražovského potoku k brodu a vodoměrce pod Novými Stanovicemi.
Ztrátu výšky rychle doháníme dlouhým stoupáním po asfaltu ke kostelu v Dražově. No kdo tu bydlí, má zřejmě dobrou fyzičku a já jsem rád, že jsem dnes tento stoupák přežil. Žiju a před námi rovinka do Stanovic, za kterými se opět vrháme do sjezdu lesem dolů k bečovské silnici a do Cihelen, kde pohrdavě míjíme zdejší liduprázdné golfiště.
Osvětlenou klubovnu zdejšího v.i.p klubu i ztichlý Fčelín máme za sebou a už se na nás chystá chřtán „jezevcovky“. Tréninku nikdy není dost a tak si letos připisuji již třetí čárku za zdolání. Ještě je třeba zdolat Doubí, Tuhnickou a už se po 45ti kilometrech vrtíme na židlích a lavicích rehabilitačního centra, kde gratulujeme Pepínovi k jeho svátku.
Svět začínám vidět zeleně a plánuji jak se zítra vrhnem do jistě bujarých oslav „Dne práce neschopných a civilních invalidů“ či „Světového dne vrabců“. Tak zítra…
Napsat komentář