Tukane, co mi lítáš do rajónu? …
rozcestí Kamenitý potok
Tukan na Fčelíně
Tukan „U Kubrychtů“
Svět je malý a pokud ovládáte světové jazyky (např. „Ami go home…“, „No pasarans…“, či „Иди домой Иван…“), tak se můžete rozletětet kam chcete. Ovšem je třeba hledět kam, abyste nedostali zobákem do hlavy či nedošli k úhoně při stavbě koryta na Supím potoce.
Vlhko nejen ve vzduchu, ze západu k nám letí šedočerné mraky hnané silnými větry a 5 kusů se sjíždí u AC Start k vyjížďce. Bobo marně prosí v kavárně o rezavou zálivku sobotního oběda a jako magnet nás přitahuje neplánovaně Gardnerova osvěžovna. U jednoho malého přečkáváme dešťovou přeháňku a Ouroďák, jenž do Lokte neudržel tempo, míjí nevšímavě Gardnerův lokál a letí vstříc stoupání kolem Supího potoku k Třídomí.
Déšť i Ourodák je pryč a jedeme parkem v jeho stopách. Bobo a Verča kolem schodů k silnici, já s Irčou dáváme přednost romantickému průjezdu tunýlkem a brůdkem na Supím potoce. Síly jsou za potokem spojeny a každý z nás volí své tempo ve stoupání k rozcestí „Kamenitý potok“. Povinné sesednutí z bajků u čerstvě seskládaného koryta, Bobo nás dojíždí, Verča táhne špic přes Nadlesí do Dvorů a Třídomí.
Dnes to v Dreihäuser na koupání není a rychle stoupáme kolem Pulečka a uranové Golgoty k panelovému panoramatu Horního Slavkova, kde chcípnul pes. Bobo pak vede tým přes viadukt k tmavému chřtánu železničního tunelu kde se žádné přepadení nekoná. Po asfaltu pak míjíme Kounice i Stasis a Nad Větrným dvorem se hlásí silný vítr ke slovu. Je to silný soupeř, ale do příkopu nás nenatlačil. Louku U Popraviště máme za sebou a stoupání zkratkami ke Stránisku jako by nebylo.
Rychlý sjezd k hájovně Bor a rozžhavené kotouče se povině chladí u Fčelínu. Zdravíme se se Stěhovákem, s Žírou, zásoby jsou vypity a malý Tukan jen kouká do prázdné plechovky. Čas rychle letí jak mraky na nebi a my letíme taky k Doubí. Verča se vrhá do sjezdu „jezevcovky“, tým ji následuje a dole se divíme kde je. Verča nikde, zřejmě si doma zapomněla brzdy. Do mobilu pak dává zprávu, že už je na základně. Rychle ji následujeme a u stolu dostává ponaučení, že se v jistých situacích čeká na ostatní, kteří na kolech brzdy občas používají.
Venku je potopa, uvnitř je pohoda. Tukan si klidně zobe a ochutnává dary země České přetvořené Verčou do tvaru a chuti čokoládové bábovky. Čas utíká, mobil ukazuje desetiminutovou pauzu deště, rychle platím a domů dojíždím za sucha. No mokro si užiji s chutí zítra v bazénu…
Napsat komentář