Kdo by to řekl, je září, stále teplo, sluneční lúče to do nás perou hlava nehlava. Stále je sucho a o bahně se nám jen zdá. Snad jen Bobo, držící se pevně kormidelního kola, překonává společně s Ouroďákem rozbouřený Jadran a pocity sucha.
„Dnes si dáme Třasák v Útvině…“ zve JTF k vyjížďce. Mám z té dálky obavy zda koleno vydrží. Vyjíždím po domluvě s náčelníkem napřed a srabácky vynechávám Jaro, Gétovku i Vítkovku a přes Kome mířím do oblak. Tedy do Kolové a dál přes Pilu po modré k Viklanu. Projíždím Javornou a čekám, kdy mne hejno Tukanů dojede. Odbočka na Svinov, za sebou mám Chylice i Podzámecké rybníky a už mne vítá liduprázdná náves obce Útvina. Tukani někde za mnou, čekám a vyhřívám svou kostru na slunci a schodech zavřené hospody.
Sluneční paprsky mne provrtávají, skoro usínám a tým Tukanů je zde. Vyjíždím s nimi k patě rozhledny Třasák a pak mi na asfaltu, nataženém přes Brť a Chodov do Bečova, rychle ukazují záda. Jedu svým tempem, dochází mi náhle energie i ve foťáku a konečně přistávám po ujetých 48mi kilometrech v Bečově u stolu šenku Stará pošta kde je to jak „U Sušánků“.
No asi jsem dnes dal kolenu zabrat, volám SOS a využívám našetřené rodinobody k odvozu autem domů. Napojen a nasycen pak opouštím tým se slzami v očích, potupně odvážen drahou polovičkou k rodné hroudě a domovu…
https://www.relive.cc/view/g24552947746
Napsat komentář