věčně mladí a perspektivní…
a další mladší a ještě perspektivnější …
Jaro to rozjelo ve velkém stylu, slunce dnes závodníkům nebude svítit, ale připravené trasy čekají jak si s nimi závodníci poradí. Statistika závodu prozradila, že se před startovní čáru druhého závodu ze seriálu Jarní Bahna – Tři Kříže postavilo 70 bajkerů obojího pohlaví a všeho věku. Vymlíkovaná pestrá trať v místech, kde měl stát hotel, odpovídala svým nárokem těm nejmladším a ti vyspělí si to pak rozdávali mezi sebou na stezkách mezi Třemi Kříži, Ottovou a Goethovou vyhlídkou.
Koukám ráno z okna směrem na Tři Kříže, jenž se dnes schovávají v mlze a ve které se ztratila i Goethova vyhlídka. Jedu ke startu ranními Vary, ti moudřejší asi ještě spí a srdeční tep se mi náhle zvedá ve stoupání kolem Thermalu a pak od Jara k vyhlídce Camera obscura. Jarní vůni lázeňského lesa náhle přebíjí vůně opékaných uzenek a jsem na místě startu. Poslední pokyny a jedu se provětrat po trase závodu do míst, jenž mi dnes bylo určeno abych zde vládnul pevnou rukou pořadatele.
Poslední úpravy poničeného označení a balík Canicrossových závodníku je zde. Svěže štěkající čtyřnozí miláčci vlečou své udýchané páníčky a k sečtení účasti mi stačí šest prstů. Mezi nimi se objevují i běžci a pestobarevný, po kyslíku toužící balík mizí k rozcestí pod Goethovou vyhlídkou. Lesní ticho ruší jen datlové, nedočkaví bajkeři zkoumající nástrahy na trati a již jsou tu opět pejsci vlekoucí své živitele a také běžci spěchající do cíle, mezi nimiž objevuji i nezmara Karla.
Funkci pořadatele beru vážně a zahraniční návštěvníky, hledající kešky podle plánků, rukama i nohama usměrňuji k pořádku a řádnému chování diváků. Chvilka klidu a už je tu směs barev oddílových dresů navlečených na těla mladých závodníků i závodnic, kteří bojují o místo na bedně a nic si nedarují. Po paměti jedu s nimi k úvozu plném bahna a ledu, trpím s nimi ve stoupání na Gétovku a už slyším skřípot brzdových destiček ve sjezdu od Gétovky. První, druhý, třetí, další i ti poslední mizí po Turgeněvově stezce k cíli.
Otírám zpocené čelo a je tu elita. Tedy jeden eliťák, pak dlouho nic a ti ostatní asi zaspali na startu. No mají na to čtyři kola aby jej dohnali. První, druhé, třetí kolo, první má energie na rozdávání a pořadí dalších se již rychle mění. Závodníci jsou jak na gumě, ti vepředu dávají soupeřům vzadu ve třetím již půl a pak ve čtvrtém okruhu skoro celé kolo. Vyměřený čas utekl a všichni „eliťáci“ zmizeli k cíli. Zvířené listí se usadilo a vyplašení ptáci opět v klidu hledají svůj oběd v korunách stromů.
Blíží se půl třetí, duchem jsem na startu a čekám kolik Tukanů se dnes postaví soupeřům. Je odstartováno, lesem se nese skřípot brzd ve sjezdu od Ottovy vyhlídky a v balíku závodníků sleduji výkon Romana, Pušáka, Čendy, Hanky, Irči, Verči i Ája dává soupeřům poznat sílu Tukanů. Samí mladí a perspektivní. První i druhé kolo mají holky za sebou, jen Verča si to musí vyžrat ve třech kolech. Dvě kola mají za sebou i junioři a mužské kategorie. Třetí kolo ukazuje kdo a jak trénoval v zimě a kolik nabral objemů. Někteří borci ztrácí půl i více okruhu, nikdo bezdůvodně nevzdává a jsou ve zdraví v cíli.
Je konec závodu i konec mého funkčního zařazení a jedu do cíle, kde je již po vyhlášení, buřty snězené, čaj dopit a vše zabaleno. Nikdo zásadně nespadl, nezranil se a chvála na postavenou trať zní krajem. Fotek bude jistě hodně a závodníci budou mít týden co dělat aby se našli. No a Tukani opět obsadili své pozice na bedně a tak můžeme všem jen gratulovat…
Foto od BoBo Foto od Pepína Fota od Petr
Napsat komentář