natěšení, ale ještě nejsme všichni…
jdeme do toho… nad Doubským lomem
Kamarádi, běžky zřejmě ukládáme do archivu a je třeba prověřit stav mysli, těla, svalů a plic, zejména pak pánví i kolen. Stav zimáků před „jarními bahny“ zkontrolujeme na pozměněné trati prvního závodu Linhart, pak zakroužíme kolem „letňáku“ k Richmondu a pak vylétneme přes Tři Kříže na Ottovku a od Gétovky slétneme dolů přes jaro k branám kulturněrehabilitačního centra. Těšte se, dopoledne má být hnusně, ale odpoledne to půjde.
Paní Zima si asi vzala tento týden dovolenou, sluneční paprsky rozpouští zbylou skrovnou vrstvu sněhu a v jejich teple vyjíždím po dlouhé době v sedle bajku ke Startu. Hladina teploměru vaří někde kolem 15°C a mám dojem že se dnes v terénu asi také uvařím.
Třináctá hodina odpolední odbila a od Startu míříme rovnou do nebes a do Tuhnického lesa, kde se rychle odpojuje Bobo a tým pak prověřuje stav terénu a nově vytýčenou trasu prvního závodu kolem Linhartu. Jako obvykle tlačím tým před sebou a nejraději bych v tom teple šel do trenýrek. Trasa se pěkně klikatí, profil jako obvykle náročný, všude zbytky větví i stromů po zimní těžbě dřeva a jako zpestření přidaná a zavřená vrata nově vzniklé obory. Jsem zvědav kudy budou chodit lázeňští hosté v rámci léčebného procesu.
Před Doubským lomem pěkně zpracovaná cesta lesními stroji, bahno pokryté větvemi a začínám mít dojem, že je pořadatel závodu na tomto stavu domluven. Sem tam odklízíme z budoucí trati odřezané větve, všudypřítomné bahno i zrádně prohloubený vodní příkop nad Linhartem čeká na své oběti (fotografové těšte se). Ptáci pějí své jarní písně a tým dokončuje okruh u srubu nad vypuštěným Ovčím rybníkem.
Malý oddych při sjezdu od Chaty Přátelství končí v řídkém bahýnku pod Ave Maria, ve kterém bezvadně kloužou pláště a po kterém se Robertovi jistě stýskalo. Stopy bahýnka si pak vezeme sebou k Ecce Homo, kde je zařazen krátký oddych a chvilka na traťovku. Sjezd k letnímu kinu přes Findlanterův altán nad „Hadovku“ končí u Richmondu a kde začíná práce ve stoupání pod starou pražskou.
Nabrané zimní objemy se ukazují a místy je prudké stoupání nad mé síly. Spadlé stromy a nucený sestup ze sedla poskytuje čas na zklidnění tepu. Chvilka klidné jízdy po cestě Na Milíři k Černému koni a vhodně zařazené stoupání v Tyršovce končí na vrstevnici jenž nás přivádí k Turgeněvově stezce a k vyhlídce Camera obscura. Krátký a nezapomenutelný pohled pohled na Vary a už stoupáme po trati druhého závodu ke Třem Křížům a k Ottovu sloupu, odkud obávaným rychlým sjezdem padáme k Chatě v sedle. Žlutá a červená nás vede ke Goethově vyhlídce krčící se za plotem stavební firmy.
Pro dnešek je stoupání dost, větřík ve větvích stromů ševelí „Zuzanka čeká…“ a to je pokyn k rychlému sjezdu k Jaru a k branám základny, kde se opět potkáváme s Bobem, jenž srabácky a sám zakroužil ke Slavkovu. Terénní sekce to má za sebou a doma zjišťuji, Bery provětral cyklokrosku kolem Andělské hory a Roman s Ájou dali 67 kilometrů na asfaltu. Bezva den…
Napsat komentář