Kozihorská, 24. 12. 2017
před Koulí
Svatošké skály – Zámek
Štědrovečerní koupel
Kdo by to řekl, rok utekl jako voda v Ohři. Rtuť v teploměru se skoro vaří, teplo jak na koupání, sníh je vidět pouze v televizi, rozporcovaní kapři se svižně válí ve strouhance, vánoční stromečky se pyšní ozdobami, dárky zabaleny a vánoce na blátě se stávají tradicí.
Abych nerušil přípravy vánoční pohody štědrého večera a připravil zodpovědně své tělo na večerní nápor kalorií, vyjíždím se provětrat ve společnosti Tukanů a pozdravit známé. Roztáčím kliky bajku a dráty kol mi recitují verše K.H. Erbena „Toč se a vrč, můj kolovrátku, však jest adventu zase nakrátku a nedaleko Štědrý den! …“.
Tuhnický les je dnes zárukou a oázou klidu. První metry jízdy vedou vzhůru a ve směru ke Sv. Linhartu. Brzy jej však opouštíme rychlým sjezdem lesem od doubského lomu do Doubí, kde nám Pušák naděluje dárek v podobě velmi oblíbeného stoupání od vesničky SOS k hájovně Bor. Kozihorskou máme rychle za sebou, vše co je nad 500 metrů nad mořem je schováno v mlze a tak od Koule rychle padáme do Pionýrského, kde naše zvlhlé brzdové destičky skřípou u paty Zámku ve Svatoškách. V ruce kelímek s glühweinem, zdravíme se s kamarády horolezci, s přáteli vodních sportů a dalšími známými i neznámými.
Nás však čeká hlavní pořad dne. Bahno z kol zanecháno v myčce a karlovaráci mohou sledovat spanilou jízdu Tukanů k branám OVObaru, Ukládám kolo a při pohledu do lokálu na připravené občerstvení mi je jasné, že dnes zlaté prasátko před večerem neuvidím. No vše ale končí, je třeba také posbírat rodinobody. Jedu domů, lákání sirén k poslednímu orosenému odmítám, otvírám bránu a v uších mi zní skoro zapomenutý verš z Kytice „Hoj, ty Štědrý večere, ty tajemný svátku, cože komu dobrého neseš na památku?…“ .
Tak kamarádi Vám všem Šťastné a Veselé …
fotky video Míra Foto od Pepína
Napsat komentář