… jeden kus na Štichlově mlýně
… druhý kus na Štichlově mlýně
Tak se nám podzim v zemích koruny české přihlásil dost studeně, nešetří ani vodou a o jeho větrech je škoda psát. Sobotní poledne, teplota jak v mrazáku, hladina teploměru se krčí někde kolem deseti stupňů.
Zkouším zjistit, kdo je dnes z Tukanů přítomných v republice a ochoten vyrazit na vyjížďku. Tak nějak slyším zdáli slovo náčelníkovo o vůli a počasí, jenž není nikdy překážkou. Vyjíždím tedy, druhá polovina rodiny si ťuká významně na čelní dutiny a odpor vzduchu ve sjezdu ke Kauflandu silně zchlazuje mé sebevědomí i tělesnou schránku. Kamarádi jsou ve světě, nebo jsou doma zkřehlí po sluneční lázni u moře, jiný nemá blatníky, jiní sbírají tradičně rodinobody.
Třináctá hodina odbila, minuty u AC Start utíkají, už už se chci rozjet do Tuhnického lesa, když na kruháči vidím Tukana Pavla. Směr vyjížďky fofrem upraven a už to valíme k Jaru, po červené k R6, kde na druhé straně na nás čeká zelená. Stoupáme v klidném tempu ke golfišti, kde koukáme na invalidy opírající se o hole a kteří furt něco hledají v zeleném pažitu. Golfisti nepříjemně koukají po nás a tak mizíme k Andělské hoře a rychlým sjezdem ke Štichlovu mlýnu.
U Kaple je zima, pod přístřeškem tentokrát není připraveno žádné pohoštění a ani tajemný pes Kazan nevylezl z boudy. Jedeme tedy dál k Dubině, kde terén měníme za asfalt natažený k Radošovskému mostu a citelné chladno se ve stoupání k Boru mění na příjemné teplo. Před Borem dáváme levou k Lysému vrchu, při jízdě po hřebeni se oba kocháme pěknými a dalekými výhledy. Naše brzdy pak skřípou tentokrát před osvěžovnou U Macolů, kde nás přítel „Bernard“, po ujetí 36 km, opět staví do latě.
Nerad vyrážím do chladu, Pavel míří domů a já roztáčím kliky k vysílačce. Doma pak koukám, zelený závistí, na fotky z Havaje, z Bretaně, z Jadranu, z Rhodosu, Lužických hor i na Martyho, jenž se culí na bedně. No svět je pro Tukany malý…
Napsat komentář