Runina – ranní příprava na vyjížďku
stoupání k Sedlu pod Ďurkovcem
Sedmý den se probouzí do šedivého rána. Pieniny pod duchnou vodou nacucaných mraků, ovšem my máme s sebou referenta pro styk s nebeskými magnáty a Dima dělá co může. Mraky se trhají, teplota stoupá a Tukani jsou po ranní rozcvičce připraveni trhat výškové i jiné rekordy při dnešní typické Tukanské vyjížďce.
Dnes je na programu návštěva místa Tri studničky, kde ze stráně pramení tři zdroje zázračné vody. Prameny skryté v hezkých, oku ladících stavbách se střechou z měděného plechu, nám naplnily bidony a po chvilce jsme u kaple a zvoničky se zvonem. Krásný hlas zvonu zní do kraje a po chvilce stoupání po zelené značce k Sedlu pod Ďurkovcem zní i tiché klení pod korunami buků. Kola strkána v 45° úhlu do nebes a v tomto terénu se ukazuje hlavní přednost karbonových rámů a kol. Lýtkové svaly a achilovky dostávají zabrat a zabrat dostává i vůle Tukanů zápolících se zemskou přitažlivostí a kluzkým terénem.
Pro Tukany není žádná překážka nepřekonatelná a po hodině dřiny a ve 2,4 km ve strmém výstupu dostrkáváme všichni bajky z rozcestí Pod Vysokou Kyčerou (670 m.n.m.) do Sedla pod Ďurkovcem (1120 m.n.m.). Tam zjišťuji, že mi nefunguje přední brzda, asi si lokla vzduchu. V sedle mlha, chlad, mnoho borůvek a osamělí turisti. Mraky se občas trhají a ukazují co bychom mohli vidět z okolních vrcholů. Původní plán zdolat po hřebeni Kremenec padá pod stůl a dáváme tedy hřebenovku ve směru k Ruskému sedlu. Chvílemi jedeme mezi borůvčím, stoupáme i klesáme ve směru k Plaše, hřeben si dále vychutnáváme ve směru k vrcholkům Kurników Beskid, Kruhliak a konečně je tu krásný sjezd k Ruskému sedlu, kam dostrkávám bajka s nefungující přední brzdou ve zdraví i já.
Chvilka na odpočinek, traťovku, počasí se mění, vítr trhá mraky, slunce ohřívá vzduch a rychle sjíždíme dolů k bývalé obci Ruské. Známá a již jednou projetá cesta nás vede k Runině. Náčelník však dává přednost modré značce a po chvilce nás obklopuje divočina, voda, bahno, mouchy a naší výbavě chybí snad jen mačety. Projíždíme a prostrkáváme místa kudy prošli naposledy průzkumníci Rudé armády a pomatený zbloudilý turista značkař. Modrá značka nás vyplivuje na šotolinovou cestu v Sedle Zálomy a u rozcestí Smrakovica se vracíme zpět zdolat neznámý terén a hledat cestu k Runině. Cesta nalezena a všichni se vracíme po 28mi kilometrech zdrávi a lehce znaveni k prameni Šariše.
Z jednoho před večeří jsou tři a na stole kouří výborný fazolový guláš. Dávám jako ostatní dvě misky, tělo vstřebává i další Šariše a pro jistotu jdu z osvěžovny pěšky a strkám unavené kolo k domovu. Sprcha, z těla odstraněn pot, bahno, prach hmyz a vrhám se do víru večerní zábavy. Jarda vytahuje koncertní píšťalu a po chvilce zní tmou tóny a trylky, buřty se pečou, kořka mizí před očima, obloha tmavne, Runina jde spát…
Napsat komentář