hlavák Praha + Jens z Klingethalu
Bobova koupel v Oslava River
Rok uběhl jako voda, Tukani a spříznění kamarádi jedou vyplnit další bílá místa na mapě Evropy. Polské Bieszczady a pak i Slovenské Poloniny mají letos prověřit odolnost a sílu kamarádů v terénech kde tekla krev vojáků bojujících za vyšší zájmy, v dnes liduprázdných terénech porostlých bukovými lesy, kde vás dříve sledovali bdělí, ozbrojení strážci obou stran hranice socialismu a dnes číhá nebezpečí medvědího dechu a drápů, velké převýšení, po deštích i hluboké brody a lepivé bahno.
- Přesun k. Vary – Brno. Den D je zde, devátá hodina ranní a 1. červenec je tady. Příprava bagáže provedena zodpovědně, seznam nepostradatelných věcí poskytnutý JTF pomohl paměti a už vleču 11kg na zádech k hornímu nádraží. Nádraží jak po náletu američanů, vlak však jede na čas. Bobo otvírá třetí pivo, Pušák rozlévá dezinfekci a po třech hodinách jízdy po „vydrancovaných a přeoraných“ Sudetech ve společnosti bajkera Jense, nás vítá hlavák v Praze. Povinná kávička, tisíce lidí kolem vás a už se hrneme do dalšího vlaku. Háky na kola a místenková místa obsazena, na světlo boží vytaženy zbylé řízky, karty rozdány a už to fofříme ke „zlaté lodi“. „Jágr“ dopit, ani jsme se nesvezli a jsme v Brně. Přesun týmu na Zvonařku proveden beze ztrát, kola naložena do přívěsu, Starobrno šplouše v hrdle a už vyjíždíme, namačkáni v sardinkovém prostoru autobusu, k Ostravě a dál do míst která známe převážně jen z hodin zeměpisu a dějepisu.
- etapa – Komancza – Wetlina. Noc prožitá v autobusu se nedá srovnat se svatební nocí. Údy vás bolí sice podobně, ale žádná rozkoš v tom není. Ranní slunce v Komancze ohřívá ztuhlá kolena i krční páteř. Bajky vytaženy na světlo boží z přívěsu, cooldres v barvách tukanů oblečen, první porada a už jedeme. První den v Polsku nás vítá sluncem a teplem. Cesta k Preluki se houpe a vlní a před námi je brod a most. Bobo se odvážně vrhá do dravého proudu Oslawa River a proud ho strhává. Kolo, vodotěsný mobil i Bobo zachráněn a pokračujeme přes další brody k Mikówu, odkud nezadýcháni hravě načítáme výškové metry k Przelecz Źebrak. Vrchol dne máme za sebou, padáme kolem toku Chliwny k Wola Michova a po rovině asfaltu k odbočce k Balnici. Šotolina, kámen a prach nás provází ve stoupání ke hranici se Slovenskem. Objevuje se i nezbytné bahno, za vděk dáváme i železničnímu svršku a jsme v Balnici. Občerstvovačka vypleněna a další metry hltáme opět na trati úzkokolejky, kterou neradi opouštíme po prašné cestě k Solince. Roztoki Gorne, Liszna, Majdan a je tu neplánovaně plánovaná zastávka v Cisně. Zavodněné, občerstvené svaly bezchybně pracují na houpavé úbočovce končící u Wetlina River. Prudká vpravo směr Smerek a už to valíme po „Welka petĺa bieszczadska“ k Welině, kde je náš dnešní cíl a čeká nás večeře a konečně i postel. Ubytovna, vydřevená ve stylu socialistického realismu, vrcholem jsou společná sociální zařízení. První špatné dojmy jsou pak zapomenuty u večeře, kde je nám předložen řízek ve velikosti čtverečního metru i saláty doplněné s u nás neviděnou kvalitou brambor. Únava je pak rozpuštěna v autobuse dovezeném pivu a „kořce“. Já osobně merendu vynechávám, padám do postele a včas do bezesného spánku…
fotky Přesun fotky 1. etapa video
Napsat komentář