… dá se ještě něco schodit?
zde se golfisti nevyskytují…
Kdysi se do karlovarské pánve blížila plíživá kontrarevoluce, dnes se plíživě blíží studená okluzní fronta, konec školního roku, karlovarský filmový maraton i výjezd Tukanů za hranice všedních dnů do terénů rozložených v Biesczadském národním parku, rozšířeným průzkumem Bukovských vrchů na Slovensku.
Dnes je však na pořadu tradiční, úterní, dobrovolně povinná vyjížďka v takové krásné společnosti. U Startu se sjíždí 17 Tukanů a kamarádů hájících barvy karlovarské Slávie v zatím příjemném, zvláště horské cyklistice příznivě nakloněném počasí. Pepa ovšem hlásí kašlíčky a záchvaty moribudusu, Honzíkův neobvykle nablýskaný veterán nějak stávkuje, špatně řadí a odmítá i jinak poslušnost. Pepa se odrozuje na startu a Honzík u vodárny v Drahovicích. E48 pak překonána bez ztrát na životech a čeká nás stoupání po zelené ke golfišti. Od hájovny šustí pod koly suchá tráva na louce a jsme v podhradí zříceniny hradu Engeslberg, kde se odrozuje šampión a Roman pokouší všechny svaté a sjíždí schody od kostela sv. Michaela Archanděla.
Posíleni pohledem na Romanovo výkony pak sjíždíme k brodu na Dubinském potoce, ze kterého zbyla jen úzká stužka vody. Stromy kolem brodu vykácené a cesta jindy schovaná ve stínu je dnes plně osluněná a vyschlá jak troud. Rychle si přičítám výškové metry k Činovu a před vrcholem mě zařezává Irča, dnes vybavená oranžovou smrtonosnou zbraní laskavě zapůjčenou Čendou. Nechává za sebou kotouče prachu a hlavou se mi honí jak jí to vrátím. Dnes to asi nedám.
Činov pod námi, na obzoru Slavkovský les, Pitchusberg, Andělská hora, mohutný val skládkového archivu a před námi sjezd pod Podkovu, odkud to valíme rychlým sjezdem k Dubinskému potoku a pak k silnici z Andělky do Dubiny. Pár nastoupaných metrů na asfaltu z Šemnice a už je opět odečítám ve sjezdu do Sedlečka. Prudká vpravo a rychlý sjezd pokračuje k silnici a k mostu přes Ohři v Muzíkově. Klasická stezka kolem Ohře k Hubertusu nás po chvilce přivádí do Všeborovic a cyklostezka k chebskému mostu. Červená značka mění barvu na zelenou, zaváděcí vůz rozjíždí pivní špurt, Garmin zaznamenává vyšší hodnoty rychlosti a je tu, po 40ti km jízdy brána kuturněrehabilitační osvěžovny.
I. a. Březina hájí pozice u tradičního stolu, dostavuje se i Honzík se spožděním i bažant Petr Dima a s rukou v sádře i Ouroďák. Těla poctivě zavodňována, svaly protahovány pomocí příborů. Probrána jsou všechna aktuální témata, sport i technika pádu na mokrých dlaždicích. Odcházím domů a sleduji že terasa restaurace je obsazena volejbalisty lijících do sebe rezavou vodu. Jak to mohou tito sportovci vydržet. Pěkný příklad mládeži…
Napsat komentář