Hipies, děti květin se vrací …
Vykmanov a Duppauer Gebirge od Popova
Sobotní ráno s ideálními podmínkami na jízdu po rovinách mezi Karlovými Vary a Hroznětínem a vrchaři se mohou těšit na výškové metry, které si mohou připsat do svých tréninkových deníčků. Já se ale musím obrnit trpělivostí, zamáčknout slzy lítosti a tentokrát se omlouvám a intenzivně se připravuji, pod osobním dohledem „zákonité“ trenérky na sběr rodinobodů. Předávám tedy slovo očitému svědkovi, jenž srdnatě projel dnešní trasu, obklopen hejnem Tukanů.
Vyjíždíme po poledni od Startu, je příjemné počasí, tak právě na vyjížďku, proloženou lehkým a posilujícím výjezdem na Mariánskou. Načelníka vyzvedáváme z kruhu rodiny na Velase a přes Oldříš pak kličkujeme vzhůru terénem až na asfalt pod Mariánskou. V týmu dnes chybí pivní spurtér, přesto je vložena nezbytná zastávka v Krmelci. Ionty doplněny a již hrneme své bajky na nejvyšší bod nad Mariánskou. Křižovatka nad Novým Městem, odbočka vpravo a stezka nás vede po loukách a po hřebeni k Čimickému vrchu, kde máme před sebou úžasné výhledy směrem na jihozápad.
Dohlednost je přes 50km, mezi vrcholky stromů vidím kříž označující Popovský vrch. „Tam pojedeme…“ zní slovo náčelníka a následuje krásný, rychlý sjezdík po upravené lesní cestě. Vítr čechrá v rychlém sjezdu kučery a samozřejmě míjíme neznatelnou odbočku k vrcholu Popov. Smiřujeme se s realitou a doslova letíme do údolí, do bývalého Popova a brzdíme u Popovského kříže. Rychle obsazujeme skalní vyhlídku, kde jsme narušili romantické chvilky mladého a pro jisté úkony připraveného páru. Tukani se ale umí „přitulit“ slovem a úplně je pohlcujeme v záplavě komunikace. Ukořistím pár fotek i s mladým párem, kterému oznamuji, kde budou k vidění na našich stránkách.
Úžasné a dechberoucí vyhlídky do kraje, rozloženého mezi Krušnými horami a Doupovem, úžasné. Čas však letí jak mraky nad námi a po staré „zelené“ turistické cestě rychle ztrácíme výšku k Hlubokému. Mokro udělalo své, sjezd byl opravdu kluzký, ale pěkný. Dole na louce pak hodnotíme, komu jak a co kde uklouzlo a kdo si ve sjezdu zachránil zadek. Moooc pěkné to bylo.
No zbývá ještě překonat dálku přes ostrovské rybníky a Novou Vísku a již obsazujeme zaslíbenou restaurační místnost. Nastává hodnocení této pěkné vyjížďky, zlatavý mok teče proudem a hbitě jsou doplňovány i dietní kalorie. Ještě se domlouváme na zítřejší ochutnávku novorolských okruhů v kopci pod Smolnou Pecí. Jo, cyklosezóna je v plném proudu…. zapsal v záskoku Tukan Pepa.
Napsat komentář