necháváme Trosky (soupeře) v zádech …
A-tým Tukani, jde to ještě výš?
Budím se do svěžího, krásného pondělního jitra, vzpomínám na pracovní úspěchy, dopíjím ananasové juice, odklepávám popel z vítězného doutníku a při ranní kávě otvírám čerstvý výtisk „La Gazzetta dello Sport“. Překvapení není konce, výsledky Gira odsunuty na druhou stranu a první strana se věnuje především výkonu Tukanů v proslulém závodě Rohozec 24 Těžká Pohoda. Zvláštní dopisovatelka listu, jíž se dojetím klepe hlas a plnící pero, zde předává nedočkavým čtenářům své dojmy a informace z průběhu této těžké klasické jednorázovky a na dálku připomíná i úspěch Tukanů, bojujících na tratích Krále Šumavy.
24hodinovka v Troskách, úvodní/rozbíhací kolečko a do jeho cíle a zároveň startu očekávaných bikerských kol vbíhá náš borec Románo jako první a rozjíždí závod z úžasné čelní pozice. Současně se mu, coby zkušenému bikerovi, podařil „Tukanský“ kousek. První kolo dojel do cíle v nečekaně rychlém čase a překvapil tak i svého týmového kolegu Martina, jenž se jel malinko rozjet před svojí premiérou v tomto závodě. Martin nebyl včas připraven aby převzal štafetový kolík a tak musela naše rozjetá formule Románo vyrazit ještě do 2.kola.
Po tomto malém zaškobrtnutí se již naši borci střídali s pravidelností železných strojů a neohroženě zvyšovali svůj náskok. Okolo 19té hodiny se ale stalo to, co nikdo nečekal. Románovi praskl drát u zadního kola. Po delším zvažování různých variant jak opravit „vosí“ stroj, tým rozhodl, že kromě štafetového kolíku si budou s Mártym Sýkorkou měnit ještě zadní kolo. A závod se jel v pravidelném rytmu přehazování zadního kola a výměny týmových kolegů dál.
V úvodu večera, kdy bylo povinnou a nezbytnou součástí výbavy každého stroje také „přední halogen“ a zadní červené neblikací světlo, vyráží za soumraku do svého dalšího kola naše F1. A je to opět Románo, kdo si vybírá svůj díl smůly a jede v lese skoro potmě, protože mu jeho přední světlo selhalo. Rozbité světlo bylo nahrazeno funkčním a aby toho nebylo málo, tak okolo desáté večerní praská Mártymu lanko u přesmykače. Dojíždí zbytek závodu na malou placku. Jeho nohy musely kmitat s větší frekvencí, ale náš borec se nenechal odradit a šlapal do pedálů, co to šlo.
Po půlnoci klesla prudce teplota a všichni borci museli čelit většímu chladu. S rozbřeskem spadla z Martina jeho noční krize, na slunci rozmrzl, dobil baterie a jako stroj opět šlapal vstříc vítězství. Pohodář Bery s velkou touhou jet poslední kolo, přemluvil své kolegy a po změně pořadí borců vyrazil do svého 9tého, celkově 35tého kola. Bez problémů dojel do cíle, kde ho s otevřenou náručí očekávali jeho kamarádi Tukani a závod byl ukončen. Konečně se i Bery mohl umýt a odstranit ze svého těla nánosy prachu z celého závodu.
Po očistě těl i strojů tým vše zabalil, složil svůj hlavní stan i dva malé spací a vyrazil na vyhlášení výsledků. Za zvuku melodie pro šampióny vystoupali naši borci na stupeň nejvyšší a všem bylo jasné, že vidí tým snů. Za velkého potlesku a pochvalných pokřiků svých soupeřů převzali ocenění a pak už si mohli blaženě vychutnávat vítězné vavříny. V tomto pozdním čase už jistě naši borci odpočívají a ve svých snech lámou další rekordy. A tak přejme Románovi, Martinovi, Berymu a Mártymu hodně dalších úžasných výsledků.
Samozřejmě přejme i všem Králům a Královnám ze Šumavy, kteří hájili barvy Tukanských peříček, aby jim to šlapalo stále takhle bombově. Tukani jsou prostě nejlepší.
Přeji všem krásný večer
28. maggio 2017 23:24 – Hylasová Hanka
Napsat komentář