na dně Tatrovické přehrady
trasa průjezdu přehradou
Májové dny jako malované, teplota dnes vysoko nad nulou a konečně můžeme dát zimní oblečení do čistíren a kožichy ponechat napospas molům. Je čas zkontrolovat, jak se jezdí po dně a hluboko pod hladinou vypuštěné Tatrovické přehrady. Slunečné odpoledne, u Startu si Míra na lavičce vyhřívá cyklistikou opotřebené klouby a pomalu se sjíždějí kamarádi, dychtící vyjet do terénu ve stopách náčelníkových gum.
„Dáme něco lehčího před Králem a zakroužíme kolem Tatrovické přehrady …“. Slovo načelníkovo padlo a tým vyjíždí. Za sebou necháváme malé a mladé atletické naděje i hosty kavárny Bonjour. Na kruháči u Varyády zastavujeme dopravu a po chvilce nás zastavuje barevná hra světel na křižovatce ve Dvorech. Konečně jsme vypuštěni a nedočkaví motoristé hoří touhou nás zaválcovat do asfaltu. Jsme však moudřejší, rychle uhýbáme na výjezd pod dálnici a od vysílačky to pak valíme do „Žížovy“ ulice a dál přes polní letiště do Nové Role.
Roman přebírá vedení a již se proplétám za ostatními křovím kolem Vlčího potoku k rybářům, pak lalůčky pod výsypkou a chvátám za týmem po lesní, stoupavé kořenovce k rozcestí Pod Liščím vrchem. Při výjezdu do Rájce rychle přibývají výškové metry a další si přičítáme při průjezdu Černavou ve směru k Poušti. Projíždíme jindy blátivé úseky, dnes vyschlé. Silně zapudrováni prachem pak nad Studenou vodou uhýbáme vlevo ke Spomyšlu, abychom posléze prozkoumali stav dna vypuštěné Tatrovické přehrady.
Vyjíždím z lesního šera na břeh a hle, po svěží vodě a krásné hladině zčeřené vlnkami a odrážející vůkol rostoucí lesní porosty se slehla zem. Plánovači otevřeli kohouty, ventily, čepy a všechny otvory. Voda se ztratila a jindy pyšní, příbřehoví chataři i smělí nudisti zde mají po žížalkách a nadlouho i po chladivé a osvěžující koupeli. Nám se tak naskytl pohled na suché, přášivé dno, které od roku 1969 nikdo neviděl, snad jen raci a ryby. Společná fotka s tohoto nyní smutného místa, pohled z hráze na kdysi utopenou kanoi, dnes pevně ukotvenou v bahně a už sjíždíme z koruny dolů po návětrné straně do Tatrovic.
Tatrovice opouštíme po asfaltu k odbočce na stezku „Horovky“, kroutící se kolem Tatrovického potoku. Rychlý sjezd máme za sebou a už si můžeme u usazovacích nádrží svobodně vychutnat plynné produkty z vřesovského rektizolu. Plicní sklípky, zmučené zápachem, pak větráme při rychlé jízdě kolem Smolnické výsypky a Bílé vody, odkud rychle klesáme zkratkami k Osmóze a přes Božíčany do Počeren, kde se se s týmem loučí Roman a Ája.
V Počernech nás čeká u mlýna malé překvapení od šampióna v podobě pěkného, rychlého a technického lalůčku, který nás přivedl zpět ke mlýnu. Od mlýna se vracíme zpět do Dvorů kořenovou stezkou kolem zahrádek pod tratí . Ještě nás čeká asfalt ke kruháči u Teska, stezka kolem Chodovského potoku a hřiště Buldoků. Závětečný finiš k bráně základny rozjíždí nažhavený Pepa, za kterého se zavěsil domestik Ouroďák a další zkušení sprinteři. Pepa se nechal nováčkovsky vyhecovat a s malým náskokem vjíždí na Moskevskou, kde mu došlo. Před základnou končí vyšťaven a v poli poražených. Asi necháme vytesat nápis do asfaltu „Čest vítězům a sláva zúčastněným“ …
Napsat komentář