za „Lokotkou“
šampión v akci
„Studený máj, ve stodole ráj“ praví přísloví, ale dnes se studeno blíží spíše podmínkám chladu čišícího z mrazáku a importovaného na karlovarsko v День Победы z oblastí okolo Kremlu.
Někteří Tukani se dnes kochají, ve chvilce oddechu, duhou nad alpskými vrcholky na Gardě, sešroubovaná Hanka obdivuje krásy Slavkovského lesa kolem Krudumi a Lobzů a torzo týmu vyjíždí dnes do terénů a míst rozložených kolem Varů. JTF a zakládající člen si dávají po „Šumavě“ pohov, malý náčelník má v nohách včerejší dlouhý přesun po ose a vedení týmu přenechává šampiónovi, jenž nasazuje svižné tempo a kolem zahradní osady Na Špici ve Dvorech nás vede po dlouho nejeté, kličkující stezce, proložené kořeny k vodnímu mlýnu v Jenišově.
Za námi jsou Počerny a vodárna u vysílačky. Žižkovou street nás pak Šampión vede do terénů rozložených za místem posledního odpočinku starorolských domorodců. Klidně stoupavá cesta, prudká odbočka vpravo mezi stromy a už to začíná, Prudké klesání, ruce vedou přední kolo rychle vpravo, vlevo, lalůčků mezi stromy přibývá, klesání a stoupání se rychle střídá a stále dokola. Ptáci si mohou ukroutit hlavy a pejskaři na tom nejsou o mnoho lépe. Nahoru a dolů, nad starým hřištěm štrikujeme a pumpujem v terénu sem a tam ke kompostárně, za kterou se vracíme sjezdem k poslednímu lalůčku, jenž nás vyplivuje u hřbitova a zpět do Žižkovy ulice.
Krátký odpočinek v rychlém sjezdu ke starorolskému nádraží a pak chvilka čekání na meškajícího Boba, jenž se ale úlisně vytratil ve směru k pivu a k základně. Po cyklostezce míříme k odbočce na trasu Kiwi, kde si dáváme lalůček kolem „Kočičáku“ a pak fofrem jedeme k Sedleckému zámku a nad Předmilovským rybníkem stoupáme po okraji zorané louky k bezvadně drahé Otovické vyhlídce, odkud z výšky 2,5 metru nad zemí shlédnete zdarma a za příznivého počasí kousek Krušných hor.
Proplétám se za týmem Sedlecem a po asfaltu k „Růžáku“, kde kolem plotu školy jedu vstříc ke stezkám uštrikovaných v terénech za „lokotkou“. Chvilka na napití a už nás Zdeněk vede na úzké cestičky skryté ve křoví, kde si můžete ukroutit hlavu a ruce. Prsty v rychlém sledu brzdí, řadí vhodné převody, tepovka se rychle zvedá, plíce lapají po kyslíku. Nahoru a dolů, vpravo a vlevo, kolo pod vámi skáče a zde si můžete konečně osvěžit svou odvahu, techniku a v rychlé jízdě mezi stromy předhonit komáry a mouchy.
Času je dost, najetých kilometrů málo a tak míříme do Dalovic, kde za hřištěm, provětráváme své faldy na dlouho nejetých stezkách místního Sherwoodu. Klikatý lalůček, pumptrack po kořenech mezi stromy a jsme rychle zpět u místního Estádio Maracanã.
„Svižná jízda a tempo, bezvadné terény…“ slyším komentář nadšeného Jezevce, jenž v Dalovicích opouští tým ve směru k domovu. Zbytek týmu pak jede fofrem po cyklostezce k základně. U chebáku nás opouští Ája a tým se trhá. S Pepou chytáme červenou vlnu a s malým zpožděním pak dorážíme za ostatními k cíli. U stolu chválíme Zdeňka za dnešní osvěžující, sice kratší ale technickou vyjížďku, posloucháme zážitky silničářů ze Šumavy a koukáme na fotky kamarádů zdolávajích terény v Riva del Garda a výkony Beryho na cyklokrosce.
Jedu osvěžen a zrehabilitován domů. Venku stále velmi chladno nepřející lásce času. Poslední ptáci se hádají ve větvích stromů, v televizi pak sleduji hádky námi volených představitelů a vítězství Juventusu, День Победы za námi…
Napsat komentář