Francie – duben 2017
nad Žlutickou přehradou
Modré pondělí, šedivé úterý, škaredá středa, zelený čtvrtek, velký pátek a je tu bílá sobota. Někteří Tukani vylétli za teplem do Francie, prohání své silničky po zdejším asfaltu a ostatní osiřelí, zabaleni do mnoha vrstev chytrého a všemi funkcemi vybaveného prádla se sjíždějí před desátou u Startu. Naplánovány jsou Žlutice, zakroužíme také kolem Toužimi, bude to trochu delší, občerstvovaček je po cestě mnoho a počasí bude ideální.
Směle a po ránu vyjíždím, slunce svítí, teplota se drží dost nízko a přesmykač na mém bajku trochu stávkuje. U Startu se mu snažím domluvit a jedu po malém zdržení za ostatními vzhůru k hřebeni Tuhnického lesa, abych pak ztratil nabranou výšku ve sjezdu k Čapkově chatě. Před námi je dnes dlouhá trasa, jenž pokračuje výjezdem od „Alice“ na Kolovou a Pilu, kde se držíme červené značky až k pípě v Bochově. Pepíno je sice proti, ale vývar, držková a jedno rezavé dává sílu ke zdolání kilometrů a stoupání od Polomi nad Žlutice, kam ve fofru sjíždíme od hřbitova.
Brzdím u občerstvovačky ve Žluticích a zde občerstveni vhodnou dietologicky nezávadnou stravou a vhodnými, pro bajkery doporučenými iontovými nápoji pak vyrážíme do boje s nadmořskou výškou a zemskou přitažlivostí na cestě kolem přehrady a dál přes Štědrou až k Toužimi, kde Bobo prahne po chmelovém juice. „U Čápa“ se mu plní jeho přání, 10° rezavá voda nalitá do jeho jícnu z něj dělá nabušeného sportovce a už to valíme kolem Střely ke mlýnu a přes louky a udusané pole na Český Chloumek a k Javorné. Pod Rybničnou uhýbáme k pěknému sjezdíku k rozcestí U Červeného kříže a rychlost se náhle zvyšuje až do Pily. Mravenčák rychle překonán a už klesáme od Kolové lesem a po asfaltu ke Kome, abychom se pak představili lázeňákům, chtivě hltajících teplou vodu zde stříkající a vyvěrající pod Máří Magdalenou.
Ještě projet bez úrazu kolonádou a brzdy skřípou u vrat garáže dnes poslední občerstvovačky. Těla vyšťavená po 98 kilometrech si žádají své a rehabilitační cvičení s cílem doplnit dnes spálené kalorie, může začít. Ztracené síly pomocí příborů a sklenic navráceny, sledujeme pak společně smršť fotek Tukanů hřejících se ve středomoří i prodřený náčelníkův plášť. Připomínáme si zítřejší svátek Irči, Zuzka je nadšená, že přežila dnešní dávku kilometrů, malý náčelních chválí účast a žádné ztráty u stolu na základně.
Večer pokročil, doprovázím Pepu k domovu, v přibývající tmě pak můj Garmin přičítá poslední metry a pro jistotu mě zkrápí náhlý a silný déšť. Promáčen jarní sprchou otvírám bránu, skoro a tiše závidím kamarádům francouzké teplo a sucho. Tak kamarádi, vzhůru a směle vyražte v pondělí s mrsgutem v ruce do oslav velikonoc a v úterý přijeďte pozdravit ke Kubrychtům „mladíka“ Pavla …
Napsat komentář