Camera obscura
brod na Mlýnském potoce
Astronomické jaro se ohlásilo a v první jarní den je třeba provětrat peří Tukanů, projet a připomenout si tratě druhého závodu jarních bahen, vyšlapat únavu z náročného promočeného sobotního odpoledne a i jinak potrénovat po zimě uvolněnou psychiku, kostru a svalstvo.
Někteří kamarádi dnes sbírali fyzičku na silnicích natažených mezi Novou Rolí a Kynšperkem, v okolí vzdálených Dolních Břežan a také na klasické trati mezi Doubím a Kyselkou zanechal své stopy Tukan. U Startu se tak objevilo ve tři prořídlé hejno, které však má smělé cíle a pod vedení JTF míří rovnou do oblak kolem Jara k altánu Camera obscura, kde je zaznamenán pro historii pěkný snímek. Chvilka na vydýchání a již míjíme Altán na Třech Křížích a na trati druhého závodu X.C. Jarní Bahna zanecháváme své stopy ve stoupání k Ottovu pomníku, ve sjezdu k chatě V Sedle, abychom pak hravě vyjeli ke stále zavřené Goethově rozhledně.
Uklidněný dech a tep mírně stoupá ve sjezdu do Hůrek, aby se pak obě hodnoty rychle zvedly ve stoupání ke hvězdárně, kde Míra vhodně načasoval defekt zadního kola a umožnil tak kamarádům zklidnit tep, dech a vypustit v klidu přebytečný kondenzát na vrzavě skřípající řemen náčelníkova kola. Defekt zručně a rychle opraven i řemen dostal co proto a přes polomrtvé Hůrky to valíme pod Pitchusberg. Do sjezdu z vrcholu pak vložena krátká klikatá kořenovka na modré a kupodivu, před Kolovou, obvyklé bahno se někam vytratilo. Další postup pak veden přes Mravenčák k vysílači a po loukách k Pile, kde jsem zachycen drátem ohradníku, zrádně a lstivě zamaskovaného v trávě. Vymotán a vysvobozen pak šlapu za kamarády udolím Teleneckého potoka k brodu na Mlýnském potoce, kde si ti otužilí umyli své tretry a kola v bystré vodě.
Šotolina položená na cestě kolem Pytlákova hrobu nás vede k asfaltu, kde LHK náčelníkova ukazuje vlevo a přes novou vísku a lávku přes R6 jedem do Stružné, abychom pak vystoupali přes Činov k prameni Mlýnského potoku a dnešnímu nejvyššímu bodu vyjížďky. Z 713 metrů nadmořské výšky sleduji panoráma Krušných hor a Doupova, vrcholky schované v šedivých mracích a před námi je sjezd do Dubiny. Rychlá ztráta výšky se projevuje citelným chladem, Bobo navléká rukavice a těla jsou rozehřívána v rychlé jízdě do Kyselky, Ohře zdoláno po lávce, krátký a výživný výjezd k asfaltu do Nové Kyselky a na vrcholu Pulovičáku jsem opět na provozní teplotě.
Nějak se rychle láme den do noci a přes Lysý vrch už jedu za tmy. Přede mnou září přední světla i červeň stopek kamarádů a pod námi světla Dalovic a Varů. Poslední metry po cyklostezce, na Chebáku zelená a do deníčků si můžeme připsat 52 kilometrů, tentokrát bez bahna. Na základně pak neprodleně zahájena rehabilitační fáze vyjížďky, protahovány jsou zejména svaly horních končetin, žvýkací a krční svaly. Vítkova židle je opuštěná a prázdná, Ouroďák slaví své jubileum, kaviár, toustíky, špunty létají, bublinky šumí, Pepíci ještě připomínají svůj svátek a novým karbonovým přírůstkem do rodiny se chlubí i Petr Dima. Přejeme jim všem hodně zdraví a Petrovi mnoho zdravě projetých kilometrů v sedle Meridy Ninety-six xt…
Napsat komentář