náš člověk v závodě
Tukan Vladimír na trati závodu
„Kamarádi, zítra 4. 3. je start vyjížďky od Startu již ve 12.30 hodin. Pojedem se podívat na závody na historických lyžích v Abertamech…“ tolik slovo boží před vyjížďkou, tedy náčelníkovo. Věčerním, sobotním vlahým vzduchem pak přilétá mobilní cestou zpráva, psaná v deliriu tremens jako poslední vzkaz Tukana fešáka H. před odchodem do říše snů, zapomění a odpočinku:
Od Startu nás startuje sedm, v Čankově se připojuje osmý Tukan Ouroďák a po trase KIWI do Mezirolí a od Děpoltovic již stoupáme do Lužce. Oděřské jezírko vpravo a stoupání pokračuje dál k hájovně pod Velflíkem. Vrstevnicová Ferdinandka jindy dobrá k vydýchání, dnes pokrytá sněhem a zbytky ledu. Lehký převod, kola kloužou, no Tukane poraď si jak umíš, nezrakvi se a pokračuj stále vpřed.
Sjezd končí na silnici nad Pstružím, tým se sjíždí a po asfaltu stoupá k Perninku. Touha po cíli a vrcholové tekuté odměně je velká. Tým se opět trhá, čelo nečeká, pěkně to odsejpá a jsme v Abertamech. Závod na historických lyžích již skončil, chystá se vyhlašování výsledků a spolu skamarády se chystám, po ledovém výjezdu přes Vlčinec na svařáka a nápoj „jenž v létě chladí a v zimě hřeje…“. Spřátelení Krušnokolci jsou v TOP desítce, z dvaceti zúčastněných drží deváté místo, gratulujeme, jejich dobové oblečky a lyžařská výbava rozesmívá naše prochladlé tváře.
Čas pokročil, těla a svaly rychle vychládají. Opouštíme zúčastněné kamarády, rámus kapely „U mě dobrý“ necháváme ve sjezdu z Abertam za sebou. Odbočka do lesa a po modré pracně šplháme po ledu a sněhu ke sjezdovkám pod Plešivcem, kde nás zastavují vrstvy a hromady sněhu, kudy by nešel ani Yeti. Civilizace daleko a co dál vyřešil Honzík „…támhle je modrá sjezdovka, permici nemáme ale dáme jí do Pstruží…“.
Okamžitě je rozhodnuto a kde je vůle tam je i cesta. Šílený nápad, šílená cesta, nedá se jet ani z mírného svahu sjezdovky. Tlačíme, zkoušíme jet, tretry plné sněhu a do Pstruží pekelně daleko. Blížíme se hodně pomalu ke hraně na sjezdovce, následuje prudké klesání. Bobo nasedá, stěží rozjíždí kolo vpřed a sledujeme zda se proletí vzduchem. Hlavoň nepřichází a tak sedláme svá kola, na lehký převod převod jedeme ztěžka a v prudkém klesání si řežeme každý svou hlubokou stopu v rozbředlém firnu. Hodně pomalu se plížíme k vleku, kde čekají dva chasníci s rukama v kapsách. Čekám, že si nás podají, ale klidně koukají až uvolníme sjezdovku, aby zde mohli narýsovat čerstvý manšestr.
Do Pstruží se snažíme probojovat kolem potoka v místech, kde by měla být cesta. Směr známe, kola se však boří, jen Irča se Zuzkou stále jedou a bojují s rovnováhou. Bobo zakončuje sjezd krásným letem, provedeným v předpisových rozměrech. Bajk zarytý hluboko ve sněhu u kraje sjezdovky, skok letmo vzduchem, pak se do vzduchu zdvihá i kolo a následuje jej do trávy mezi kameny, kde oba přistávají u paty stojanu na lyže. Bobo se zdvihá zdráv a nepoškozen, dáváme mu palec nahoru. Nováček Roman pak pod sjezdovkou pronesl prorocká slova „…pověsti o Tukanech nelhaly!“.
Čas pokročil, vítr šeptá „Zuzanka čeká…“. Tým se stmeluje, vyšlapáváme se přes Velký Rybník kolem Beránků a Sadova, kde Ouroďák ucítil pivo, vystrčil drápky a přes Dalovice nás ve vysokém tempu proklep k bráně základny. U Kubrychtů pak zaznamenávám 56 ujetých kilometrů při dnešní šťavnaté vyjížďce plné zvratů, změn v terénu a směru jízdy. Mám tedy opět plno zážitků a vrcholů slasti. Pepa
fotky (směs autorů) video sjezdovka video 109 let spolku
Napsat komentář