dnes první výškové metry pod Kouli
Loket v předvečer konce února
Konec února i s jeho výročími a oslavami svátků a narozenin nejmenovaných kamarádů je za námi. Tukani, sledující své výkony si richtují nové, zatím nepopsané cyklistické deníčky a dnes opět vytáhli své „zimáky“ aby zakroužili pod vedením JTF v terénech kolem Koule, Horního Slavkova a od Třídomí se vrátili zpět k bráně základny.
Počasí se změnilo, oproti pondělí, svou tvář. Slunce schovalo za šedivé mraky, chladný jihozápadní vítr doplňují přeháňky deštíků. Třetí hodina přivábila k vyjížďce šest Tukanů a jednoho hosta z Lokte – Tomáše. Startujeme a první metry nás vedou do Tuhnického les a proti proudu trasy prvního závodu jarních bahen, tentokrát vyšperkovaného vůní jehličí a zbytky po těžbě dřeva. Sjezd do Doubí a kolem vesničky po modré to valíme do Svatošek, kde řeka Ohře odvádí své kalné vody z nadmořské výšky 380 metrů směrem k Hamburku.
Směr je dán, šaltry rachotí, tep se po zimní přestávce rychle zvyšuje a plíce hrozí prasknutím ve stoupání ke Koluli. Přičítáme rychle výškové metry od Pionýrského po asfaltu, kousek lesem a pak znovu po asfaltu až na vrstevnici, odkud je vidět Vildenava a Vřesovský „Temelín“. „První vrchol mám za sebou…“ oznamuje Žíža a na cestě ke Kozihorské si může připsat další výškové metry i vyvrcholení.
Terén je tentokrát a na únor nezvykle suchý, první bahno se objevuje až ve sjezdu k Bošířanům. Tento nevlídný kout rychle opouštíme a od popraviště, kde 10. září 1751 za odměnu 6 zlatých katovi, byla sťata mečem jistá Maria Elizabeth Früchtl z Radošova u Verušiček. No jsem rád, že toto živě krvavé představení již dávno skončilo. Zůstal jen citelný chlad, oblékám fofrem větrovku a přes Větrný dvůr jedu za ostatními k Hornímu Slavkovu.
Zážitek z průjezdu tunelem si necháváme na jindy (Irča je jistě ráda), hledám zda se k nám nepřipojí Láďa. Nepřipojil a Slavkov máme za sebou. Před námi louky již bez sněhu a první domky z Dreihäuser/Třídomí. Bobo nasazuje ve stoupání k Nadlesí ostré tempo a tým se ptá, co asi dnes zobal. Ve Dvorech pak Tomáš navrhuje změnit trasu a projet se, pro Tukany neznámých stezkách, do Lokte.
Začíná se rychle šeřit, vjíždíme do lesní tmy, zapínám světlo a sjíždíme pěkným singltrekem ve stráni s vyhlídkami na večerně zářící Loket. Ještě kousek jízdy, nesení kola po úzké stezce do Revoluční a jsme pohlceni historií naplněnými místy. Čas pokročil, dnešní vrcholy, loketské serpentýny, Hory i bahnitou stezku za Tescem máme za sebou a trháme asfalt za Bobem k bráně základny. 50 kilometrů a 920 nastoupaných metrů v tréninkovém tempu můžeme s klidem zapsat do statistiky. Dobrý základ, první závod se blíží…
Napsat komentář