pánové jistě poznají…
předjaří nad Dubinou
Jaro ohlašuje svůj příchod i do všech koutů nejmenšího kraje republiky. Skalní lyžaři se za bílou nadílkou vydávají až na hraniční hřebeny, na sjezdovky kolem Klínovce, nebo brousí skluznice běžek ve směsi rozbředlého firnu s kamínky na Bučinské cestě, kolem „cíňáku“ či v říši na Kammloipe.
Nechávám již běžky odpočívat a sedlám bajka a jedu dnes ke Startu, kde nalézám kamarády usazené ve skleníku zdejší kavárny Bonjour. Teplo jak na jaře, teploměr se snaží a ukazuje teplotu vysoko nad nulou, čas startu se blíží a jedeme. Malý náčelník šlape co to dá a kolem Jara si, ve stoupání ke „Kamera Obskura“ vychutnávám pocity špatně trénovaného závodníka.
Výhled na Vary zamračený, zamračeně se tváří i Pepa nad uvolněnou kazetou a zklamaně opouští tým ve směru domů k provedení opravy. Tým však letí stále vzhůru ke „Třem Křížům“ aby zakroužil kolem Ottovy výšiny, pak rychle ztratil výšku pod Gétovku a znovu si připsal výškové metry ke Gétově rozhledně. Chvilka na uklidnění tepu a dechu a pěkným sjezdem v hlubokém spadaném listí to valíme, doprovázeni zpěvem ptáků, do Hůrek a k R6 na zelenou.
Ztracená výška rychle nabraná zpět ve stoupání ke golfišti, které tentokrát objíždíme a z lesa se vynořujeme u bývalé hájovny, na které intenzivně hlodá zub času a vandalové. Před námi Andělská hora, rozmáčená louka nám dává zabrat. Tukani obdařeni vyšší hmotností se více boří, jen komár Pušák letí jak vítr do podhradí a ke kostelu, kde padá poznámka, že by bodlo jedno. Koukáme tedy na léta zavřenou hospodu a do smíšeného zboží se nikomu nechce. Vrháme se tedy do sjezdu ke Stichlovu mlýnu, kde ozdobeni stopami bahna zkoumáme stav kaple Panny Marie a přístřešku, tentokrát bez žádného občerstvení.
Opouštíme tedy tato, kdysi obydlená a dnes náletem nekvalitních dřevin zarostlá místa kolem Dubinského potoku po cestě, kde se střídá bahno s brody, pod Šemnickou skálu. Cestu střídá ve sjezdu louka k „Beranímu dvoru“ a dál až k asfaltu nataženému kolem Ohře. Zde Pušák nasazuje tempo ve směru k Šemnici u Mostu a již pod námi duní konstrukce mostu pamatující poválečné doby a připomínající nezištnou pomoc z UNRY.
Míjíme první chaty a zahrádkáře, jenž nedočkavě zarývají své prsty do sotva rozmrzlé prsti. Stezka rozmáčená jarními vodami, vlevo se nebezpečně přibližuje hladina Ohře, chybí jen kopřivy. Ouroďák a Jezevec si vychutnávají v sedlech hardtailů v listí schované a v trávě vyrýsované kořeny před a za Hubertusem. Všeborovice, chvilka čekání na rozvážně jedoucího Ouroďáka a do cíle U Kubrychtů jen kousek a kde vody proud vody odnáší jehličí, bahno i písek z kol. Garmin pak naměřil „jen“ 37 ujetých kilometrů, 718 nastoupaných metrů a mnou spálených 1447 kcal.
Dnes vynechávám kolektivní posezení ve zdejší osvěžovně a fofrem jedu k domovu a vstříc přípravě na ples ve stylu 30. let. Měním cooldres Tukana za oblek „black tie“. Ze skříně vytažen smoking i motýlek je kupodivu nalezen. Černý krém pak dodává ztracený lesk k „black polished“ oxford obuvi. Drahá polovička také stylově upravena a večer pak projevuji taneční nadání a spaluji další kalorie v jazzovém rytmu a víru tance. Společně s Pepou tak dále šíříme pověst Tukanů stylově u baru i ve víru tance na parketě …
