Parta bikerů z Karlových Varů

Měsíc: Prosinec 2016

2016 12 13 Horní Slavkov

hrad Elbogen v záři reflektorů

Tukani v záři svátečního osvětlení města

Tak jsem se v tomto silně předvánočním čase, plném očekávání a všech možných přání a nadějí, nechal zlákat k potěšení, které jsem si sice vychutnával celá dlouhá léta a dnes zažívám tyto slasti znovu. Tuto slast jsem měl vždycky rád a vydržel jsem se na ní koukat celé dlouhé hodiny. Dnes tedy lámu pracovní normy ve společnosti Tukana Dimy pod velením kamaráda Pedra. Oba se máme stále co učit, výkony odpovídají schopnostem i duševní svěžesti v tomto věku. Čas je však dnes velkým nepřítelem a úterní vyjížďku musím tedy odepsat. S hasákem v levé ruce zamačkávám pravicí slzu v oku a do pomyslného tréninkového deníčku zapisuji pouze převýšení získané na schodech panelového stroje na bydlení.

Poctivě prožitá šichta je za námi a po domluvě jdu s Dimou a Miluškou vyvětrat plícní sklípky zalepené prachem z instalačních šachet do Tuhnického lesa. V pozdním odpoledni, ve tmě, chladném vzduchu , oparu a ve spadaném listí stoupáme společně po stezkách k vyhlídce Na skalce. Vary pod námi ozářené nejen veřejným osvětlením. Klid a ticho nás doprovází dál ke Svatému Linhartu, kde je okolní les pustý bez života. Snad i zvěř v oboře se odebrala k bojovým žážitkům v nákupních chrámech.

Nachozené metry ve slušném tempu přibývají, míjíme lesovnu Diana, Rohanova stezka a Magnum nás vede k Lesmistrově stezce a ke střelnici, kde pilní pistoloví střelci hlukem střelby ruší neobvyklé ticho v tomto prostoru. Ještě chvilku měříme svými kroky zbylé metry k základně a po ujití 10,2 km ukládám své obroušené podrážky a znavené sedací partie za stůl vyhřátého kulturněrebailitačního zařízení.

Chvilka čekání a na svá místa se hrnou bahnem olepení kamarádi, kteří si dnes mohli vychutnat potěšení z jízdy na kolech a v terénech rozložených kolem Horního Slavkova. Skromněvýstižný komentář „… zakroužili jsme kolem Slavkova…“ říká vše a víc vám řekne mapka trasy, kterou dnes zaznamenal svým Polarem Martin a pár fotek, ze slavnostně ozářeného loketského hradu a města Lokte, pořízených profíkem Martinem a JTF. Nebo se zeptejte Pepy…

Loading

2016 12 10 Vojkovice

Nad Velichovem vyhlídka U Křížku

Horní Blatná

Pěkná sluncem prozářená  krajina nejen ve vrcholových partiích mezi Perninkem a Božím Darem, ale i v místech kudy vedou jen stezky prošlapané zvěří a dnes projeté Tukany vysoko nad Ohří. Sedím u klávesnice, koukám na fotky ze sobotní vyjížďky a při pohledu z okna sleduji prudkou změnu počasí, jež přinesl třetí advent.

Tentokrát jedu ve společnosti jen Pavla a Zuzky pozdravit kamarády, kteří po svých procházejí trasu 43. ročníku „Welké pivní steeplechase“. Čekáme na vlak a Pepa ubrečeným hlasem v telefonu oznamuje světu, že nemůže najít zimní tretry. No skleróza musí nějak začít a my tedy začínáme bez Pepy vyjížďku v Oldřichově, kam nás promptně dopravily české dráhy.

Kamarády nacházíme v Perninku, kde v „Plzeňce“ poctivě plní pivní tácky čárkami. Dáváme si také jedno, abychom zapsali účast a vyjíždíme kolem Bílé Bystřice vzhůru k brodu a pak kolem přístřešku Perninský les do Horní Blatné. Chvilka na vychutnání si nádherného výhledu na siluetu horního města s vrcholem Blatenského vrchu a Blatná je již pod námi.  Výškové metry přibývají ve stoupání k vrcholu a pak ještě po schodech na rozhlednu na „Blaťáku“. Za 10,- Kč ten výhled stojí za to. Vidět je daleko nejen do říše, ale i do rodných Sudet. Aue, Annaberg, Johangeorgenstadt, Měděnec, vrtule nad Rusovou a dokonce i pára z chladicích věží v Prunéřově. Přerostlé špičky smrků mezi sebou skrývají i vrchol Fichtelbergu, Klínovce a na západě je vidět Vysoká jedle i Kraslický špičák.

Deset korun jsme vyčerpali, teploměr na Garminu ukazuje příjemných 8°C. Z hlavy se mi kouří, sundavám kuklu a přes Bludnou, Červenou jámu a Maringotku jedeme k Mrtvému rybníku. Cesta nám připravuje různé lahůdkové povrchy … bahýnko, uklouzaný čedič, mokrou trávu, vodu, kořeny a zbytky sněhu a ledové plotny. Pěkný výhled na vrchol Klínovce vystřídán pěkným sjezdem k rozcestí Pod Špičákem a pak pěkně po ledu k silnici před Eduardem a bahnem k Nikolaji. Dlouho jsme nejeli po NS Jáchymovské peklo dolů na Nové Město a teď přichází naše chvíle.  Pouštíme se mezi kamením, bahnem i vodou, po ledě a sněhu dolů. Pěší návštěvníci těchto míst si pohledu na nás dělají prstem hluboké důlky v čelech a jejich poznámky nevnímám.

Hluboké zážitky ze sjezdu vystřídány pěknými výhledy na Jáchymov, zvýšená hladina adrenalinu i tělesná teplota se snižuje v rychlém sjezdu k Radium paláci ale i na cyklostezce do Horního Žďáru. Nárůst tepelné pohody pak zajišťuje krátké stoupání od Subtery k cyklostezce 2011, po které se vracíme zpět do Vykmanova. Kluzký povrch ve sjezdu po louce si vyžádal svou oběť a Pavlova pračka bude mít co dělat. Před námi je panelka do Květnové a poslední kilometry do místa setkání s ostatními kamarády, jenž vyjeli z Varů.

Styčný bod obsazen, jídelní lístek s nápisem „Vepřové hody, Pork feast, Schlachtfest, Cвинины праздник, 猪肉宴“ vypleněn. Žaludky naplněny nejen ovarem, tlačenkou, prdelačkou, jelity, jitrnicemi i pečenými žebírky, ale i rozpouštědly tuků. Pohříchu v nabídce chyběl jen lehký, dietní bůček.

Tato vada na kráse v nabídce nahrazena výjezdem po 2011 vzhůru do nebes zpět k domovu. Stoupání mám za sebou a mám pocit, že znovu uvidím svou porci prdelačky a ovaru. No pocity šťastně umlčeny a jedu s ostaními přes Květnovou, Vykmanov, Horní Žďár a přes Hluboký do Hroznětína, kde konečně nabíráme bahno. Silnou vrstvu mazlavé silně přilnavé směsi si pak vezu přes velký Rybník kolem obory do Sadova a po cyklostezce z  Dalovic až k branám základny. Proudem vody bahno zručně odstraněno a my se také uklízíme ke stolu zdejší osvěžovny.

Společně probíráme zítřejší taktiku na zlepšení plaveckých stylů v bazénu, hodnotíme dnešní akci, pomlouváme nepřítomné kamarády a i jinak hřešíme. K tomu nám pějí trampské písně kamarádi obdaření hudebním sluchem a strunnými hudebními nástroji. Čas utíká a s konstatováním, že jsem dnes strávil v hospodě proseděl více času než jízdou na kole, se loučím a mizím společně se zakládajícím členem do tmy ve směru k domovu, kde si do deníčku zapisuji ujetých 66 kilometrů a za uši připomínky své drahé polovičky…

fotky

Loading

2016 12 06 Šemnická skála

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

pod Gétovkou a Hůrkami nad R6

na červené u Šemnické skály

na červené u Šemnické skály

Staří pamětníci zapomínají v této roční době a předvánočním shonu na projevy sklerózy a vzpomínají s láskou na své dětské časy. S hrnkem grogu či svařáku v ruce se jim jistě honí hlavou, že kolem roku 345 zemřel svatý Mikuláš, proslulý štědrostí k potřebným. Dnes naděluje hlavně dětem a  Tukanům přidal do punčoch neutuchající chuť k pohybu v zimním spánkem spící přírodě, k jízdě po zmrzlých stezkách i po jinovatkou pokrytých kořenech, kamenech, v mrazu a nejlépe ve tmě.

U Startu se sjíždí v tomto příjemném čase velké hejno jedenácti otužilých kamarádů a pod vedením Pušáka míří po cyklostezce do dolních Drahovic a od mostu pak stále vzhůru kolem Drahovické myslivny k vodárně, kde nás dojíždí Vítek aus Taschwitz ve sprinterském tempu.

Společně pak připisujeme výškové metry pod Gétovkou k Hůrkám po zmrzlým listím zapadané stezce ke sjezdu k R6. Tato, dnes kluzká asfaltová stužka, překonána bez pádu a po druhé straně nás čeká sjezd kolem Vratského potoku k odbočce na červenou. Tentokrát je zde obvykle bahenní lázeň zmrzlá a abychom nezmrzli, tahá z batůžku Žíža prima šípkový čaj, silně ovoněný jistou „tuzemskou“ přísadou.

Svaly, naplněné energií této nemrznoucí směsi, točí klikami a výškové metry opět rychle přibývají na úbočovce k potoku Hloubek a pak stále výš a výš a pak i ve tmě pod Bukovým vrchem až cestě od golfu a dál mezi zmrzlými loužemi k silnici od Andělky. Ani jsme se nezapotili a čeká nás krátký, dost chladivý sjezd k odbočce k Šemnické skále. Tma po stranách, vzadu i vepředu, naše výkonná světla Made in China osvětlují jinovatkou pokrytou trávu i větvě stromů a pak i stezku i sjezd od Šemnické skály po červené k rybníku nad Sedlečkem http://suomenviagracialis.com/.

Ztichlé, vánočně ozdobené domy Sedlečka necháváme spát, i místní krvežízniví psi jsou dnes zticha. Stále ztrácíme výšku až k hladině Rio Eger. Most překonán a po druhé straně a proti proudu to valíme po kořenovce zpět k Hubertusu a do Všeborovic, kde se loučíme s Martinem.

Ještě kousek k základně, někteří borci cítí hospodu a trhají peleton. K cíli dojíždíme po skupinkách a dnes kupodivu nezabláceni. Kola uskladněna, místa u stolu obsazena, těla zavodněna teplým čajem, probírána je dnešní vyjížďka i účast na plánovaném cyklozájezdu.

Čas letí, zpět do mrazu se mi nechce, silná vůle a magnet domácího štěstí vítězí jako duch nad hmotou…

fotky

Loading

2016 12 03 Kolem Chodova

v lese nad Hammerhäuser

v lese nad Hammerhäuser

jediný hřebík v Chodově

…jediný hřebík v Chodově! jiné železo tu není…

Svátky vánoční se blíží, svatá Barbora a druhý advent klepou na dveře a do oken se tlačí, z východu importovaný, mráz z Kremlu. Sluncem ozářené, mrazem ojíněné odpolední Vary vítají v místních vytopených nákupních chrámech davy koupěchtivých a u Startu se sjíždí otrlí, otužilí Tukani, aby společně vyjeli do zmrlých terénů.

Loading

Strana 2 z 2

© Tukan Karlovy Vary 2013 - 2024  |  Materiály umístěné na tomto serveru mohou být publikovány pouze se souhlasem autorů.
Developed by Daniel Danielčák