-7,8°C … pohoda jak v mrazáku
rozcestník u hájovny pod Vlčincem
Tolik sněhu….o tomhle se dnes jen zdá
Wölfling 971m … Gasthaus
Konec roku se nezadržitelně blíží, národ se přestěhoval do nákupních chrámů, dohánějí se slíbené pracovní termíny, teplota pod bodem mrazu a jak vypadá pořádná sněhová duchna si připomínáme jen pohledem na staré fotografie.
Brzká hodina startu na vyjížďku a honba za pracovními či jinými úspěchy se dnes projevila na účasti. U Startu se sjíždí šest otrlých Tukanů, aby dnes provětrali své plícní sklípky, zvýšili hodnoty srdečního tepu a spálili, před vánočním obžerstvím, přebytečné kalorie ve vyšších nadmořských výškách terénů rozložených kolem vrcholu Wölflingu a Nového Fojtova.
Vyrážíme směr Lidl, Dima se rozjíždí a kašle jak studený jednoválcový dízlák. Konečně se chytil a všichni společně šlapeme na paty pěšákům ve stoupání od plechové arény do Dělnické ulice. Pěšáky a Rybáře máme za sebou i kličky a lalůčky v louce pod tratí. Do Čankova nás doprovází Míra, své má dnes odjeto a tak se vrací zpět. Pod vedením JTF pak stoupáme v klidném tempu po pískové cestě do Mezirolí.
V přírodě je vše vyvážené… jak rychle stoupá nadmořská výška, tak rychle klesá teplota, jsem zvědav kam dnes klesne hladina rtuti v Garminu. Svátečně osvětlené Děpoltky projíždíme po asfaltu a po chvilce jsme v Lužci na odbočce k Odeřskému jezírku. Rychle se stmívá, světla osvětlují zmrzlý a lehce sněhem přikrytý povrch cesty k odbočce k Forsthaus Wölfling. Kola kloužou na uježděném sněhu a Pepa hlásí únik vzduchu ze zadního kola. Na lepení či výměnu není nálada a tak je únik nahrazen čerstvým vysokohorským vzduchem. Jedeme stále výš a inverzní poklička mraků je náhle pod námi a nad námi čisté, tmavě modré nebe. Denní světlo nahradil třpyt hvězd a odraz světel na námrazou pokrytých stromech.
Chvilka na traťovku u rozcestníku pod Velflíkem, Garmin ukazuje -7,8°C, Dimův dízl se znovu rozkašlal a JTF mění operativně směr vyjížďky. Jindy rychlý sjezd je tentokrát nahrazen klidnou jízdou ve slabé vrstvě sněhu a ledových plotnách. Všichni zúčastnění si jistě vychutnali tyto nezapomenutelné chvíle jízdy se sevřenými svěrači a jsme opět na kluzkém asfaltu nad Lužeckým zámkem. Světla prořezávají tmu před Oldřichovem a ve sjezdu po zelené do Nového Fojtova rychle ztrácíme výšku. Imperiál dnes není vidět a volným terénem a po louce sjíždíme ke koňské farmě a dál do Fojtova.
Silnice do Nejdku překonána, motorizovaná jednotka nám dává přednost a jsme ve Smolných Pecích. Jindy tahavé stoupání překonáváme v opačném směru a rychle padáme k lesní školce a hřbitovu v Nové Roli. Pepa opět několikrát doplňuje potřebný tlak v gumě a jsme ve Staré Roli. Další zastávka na doplnění tlaku, Pepa podléhá deprési a chystá se zbaběle odjet domů. Necháváme jej tedy napospas tmě, zimě a domorodcům a odjíždíme k základně.
Vyhřáté prostory rebilitačního zařízení a teplý čaj dělá své. Ztuhlé krevní řečiště rozmraženo, povolily i promrzlé svaly a prsty, tělesná teplota stoupá a stoupá i nálada. U stolu se náhle objevuje i ztracený syn Pepa, jenž překonal deprése i odpor změklé duše a magnet se jménem TUKAN jej přitáhl do této krásné společnosti. JTF rozdává objednaná trika s logem Tukanů, ke slovu přišla i ochutnávka skořicovomléčného likéru podle Irčina receptu z dílny „vařiče“ Zrcátka, dnes přítomní „nováčci“ se také ukázali a pozadu nezůstal i čerstvý dědeček.
Opouštím nerad tyto, dobrou náladou a teplem nasycené prostory a doprovázím ve směru k domovu kamarády. Testovací zatáčka hravě zvládnuta, kamarádi se postupně odrozují, ještě si dávám louku a jsem doma. Dnes to žádný závod nebyl, je po sezoně a do deníčku mohu připsat poctivě promrzle odjetých 45 kilometrů a spoustu dobrých pocitů ze zimní vyjížďky…
Napsat komentář