před Andělskou Horou
sponzorská pozornost
Ranní hodiny, v den před čtvrtým adventem chladno, skoro vlhce lezavo. Ve Varech vše schováno pod šedivou pokličkou inverzních projevů počasí. Světoznámé místo, kde se veškerý život se schoval do tepla a mezi nacpané obchodní regály přeplněné vším možným a zbytečným co nesmí chybět pod ozdobenými zelenými větvičkami vánočních stromků. Příznivé zprávy z místní porodnice říkají světu, že na svět vykouknul nový Tukánek, jenž bude brzy šlapat na paty těm starším, včetně zakládajících členů.
Oba náčelníci, velký i malý, se dnes pohybují mimo karlovarský region a velením je pověřen Vítek. Schopnosti má, je ukecaný, může jezdit vepředu i vzadu a z kola nepadá. U Startu se klepe chladem dvanáct Tukanů, Pepa nabízí pitelné nemrznoucí směsi rostoucí v Božkově, směr a postup jízdy domluven. Vítek to bere vážně, ostrým tempem vyjíždíme a již jsou tu první ztráty. Martin zamrzl na startu a nutí tým aby zvolnil tempo. Nikomu to dnes nevadí a za chvilku je udýchaný Martin mezi námi.
Tuhnický les projet od západu na východ, zmrzlé stezky prokličkovány, klid, obloha stále šedivá a pocity chladu nepříjemné. Nikdo se nechce dnes zpotit, přesto výškové metry rychle přibývají až k chatě Rusalka, kde Martina dostihuje defekt předního kola. Kousek sjezdu pod Ave Maria, dech a krevní oběh se zrychluje, tělesná teplota stoupá při výjezdu k Ecce Homo aby zase klesla ve sjezdu kolem Findlaterova altánu a po Labického stezce až ke Galerii umění.
Ještě ospalí lázeňští hosté Parkhotelu Richmond, míchající lžičkami svou první odpolední kávu, sledují zdařilé výkony Tukanů v prudce stoupajících partiiích modře označené stezky vedoucí k vrcholu Pitchusbergu. 250 metrů převýšení k silnici pod Vítkovku hravě všemi zdoláno a k vyšlapání zvolen směr po asfaltu do Olšových Vrat a dál kolem hřbitova až ke golfovému areálu. R6tka překonána bez ztrát na životech a materiálu, vedeni pak zelenou značkou se rychle dostáváme do podhradí hradu Engelsberg a ke kostelu sv. Michaela Archanděla, kde očekáváme obvyklé sponzorské hody.
Nějak jsme netrefili čas, nebo zde bylo příliš mnoho hostů. Z klobás zbyl jen na pánvi přepálený olej, skomírající plamínky ohně a zavřená víka polní kuchyně skrývající horký punč a čaj. Poslední hosti se tlačí do vrat kostela aby si zde vychutnali sváteční chvíle podpořené zpěvem a my se tlačíme u ohně přiživeného novými polínky. Někdo tam nahoře nás má rád a ruka páně sponzora také nelenila. Klobásy čerstvě douzené a ohřáté v plamenech ďábelsky hřejícího ohně chutnají výborně a polní kuchyně nám také posléze ukázala svůj příjemně chutnající obsah.
Před námi je však ještě jedna tradiční výzva a tak těla rychle chladnou ve sjezdu třešňovou alejí ke stichlovu mlýnu. Tajemný pes Kazan se dnes u kaple panny Marie neukázal, jen pár otužilých turistů se prochází těmito dnes ztichlými místy. Čas pokročil a není čas na hrdinství. Citelný chlad útočí nejen na Bobovo odumírající prsty , ale i na tělesné schránky všech zúčastněných. Rychle sjíždíme přes Šemnici do Sedlečka, kde se ukrýváme v teple „pracovny“ domácího pána. Teplo z kamen sálá na chladem poznamenaná těla a údy, horká voda ředěná božkovským chladivem se rychle vsakuje a pilně jsou doplňovány i chmelové kalorie. Hořící tretry zachráněny, nově narozený je do života přivítán opakovanými přípitky, kalorie doplněny výbornou pomazánkou a venku se setmělo. Tato noc nebude krátká.
Postupně se s Pavlem loučíme a k základně se tentokrát dostáváme ze Sedlečka po asfaltu kolem Ohře a městskými ulicemi. Bahno jsme dnes nepotkali ani nehledali, kola uložena k odpočinku a již u stolu i ve společnosti Pušáka probíráme dnešní den. Probráno a hojně zalito narození vnuka, probrány pracovní úspěchy nejen v dalekých Podbořanech, vzpomínka věnována i Irče lámající rychlostní rekordy na alpských zasněžených svazích. Den se chýlí ke konci, loučím se i já a odjíždím domů s hlavou vztyčenou a plnou nápadů. Tak kamarádi zítra v deset a v bazénu…
Napsat komentář