Nad Velichovem vyhlídka U Křížku
Horní Blatná
Pěkná sluncem prozářená krajina nejen ve vrcholových partiích mezi Perninkem a Božím Darem, ale i v místech kudy vedou jen stezky prošlapané zvěří a dnes projeté Tukany vysoko nad Ohří. Sedím u klávesnice, koukám na fotky ze sobotní vyjížďky a při pohledu z okna sleduji prudkou změnu počasí, jež přinesl třetí advent.
Tentokrát jedu ve společnosti jen Pavla a Zuzky pozdravit kamarády, kteří po svých procházejí trasu 43. ročníku „Welké pivní steeplechase“. Čekáme na vlak a Pepa ubrečeným hlasem v telefonu oznamuje světu, že nemůže najít zimní tretry. No skleróza musí nějak začít a my tedy začínáme bez Pepy vyjížďku v Oldřichově, kam nás promptně dopravily české dráhy.
Kamarády nacházíme v Perninku, kde v „Plzeňce“ poctivě plní pivní tácky čárkami. Dáváme si také jedno, abychom zapsali účast a vyjíždíme kolem Bílé Bystřice vzhůru k brodu a pak kolem přístřešku Perninský les do Horní Blatné. Chvilka na vychutnání si nádherného výhledu na siluetu horního města s vrcholem Blatenského vrchu a Blatná je již pod námi. Výškové metry přibývají ve stoupání k vrcholu a pak ještě po schodech na rozhlednu na „Blaťáku“. Za 10,- Kč ten výhled stojí za to. Vidět je daleko nejen do říše, ale i do rodných Sudet. Aue, Annaberg, Johangeorgenstadt, Měděnec, vrtule nad Rusovou a dokonce i pára z chladicích věží v Prunéřově. Přerostlé špičky smrků mezi sebou skrývají i vrchol Fichtelbergu, Klínovce a na západě je vidět Vysoká jedle i Kraslický špičák.
Deset korun jsme vyčerpali, teploměr na Garminu ukazuje příjemných 8°C. Z hlavy se mi kouří, sundavám kuklu a přes Bludnou, Červenou jámu a Maringotku jedeme k Mrtvému rybníku. Cesta nám připravuje různé lahůdkové povrchy … bahýnko, uklouzaný čedič, mokrou trávu, vodu, kořeny a zbytky sněhu a ledové plotny. Pěkný výhled na vrchol Klínovce vystřídán pěkným sjezdem k rozcestí Pod Špičákem a pak pěkně po ledu k silnici před Eduardem a bahnem k Nikolaji. Dlouho jsme nejeli po NS Jáchymovské peklo dolů na Nové Město a teď přichází naše chvíle. Pouštíme se mezi kamením, bahnem i vodou, po ledě a sněhu dolů. Pěší návštěvníci těchto míst si pohledu na nás dělají prstem hluboké důlky v čelech a jejich poznámky nevnímám.
Hluboké zážitky ze sjezdu vystřídány pěknými výhledy na Jáchymov, zvýšená hladina adrenalinu i tělesná teplota se snižuje v rychlém sjezdu k Radium paláci ale i na cyklostezce do Horního Žďáru. Nárůst tepelné pohody pak zajišťuje krátké stoupání od Subtery k cyklostezce 2011, po které se vracíme zpět do Vykmanova. Kluzký povrch ve sjezdu po louce si vyžádal svou oběť a Pavlova pračka bude mít co dělat. Před námi je panelka do Květnové a poslední kilometry do místa setkání s ostatními kamarády, jenž vyjeli z Varů.
Styčný bod obsazen, jídelní lístek s nápisem „Vepřové hody, Pork feast, Schlachtfest, Cвинины праздник, 猪肉宴“ vypleněn. Žaludky naplněny nejen ovarem, tlačenkou, prdelačkou, jelity, jitrnicemi i pečenými žebírky, ale i rozpouštědly tuků. Pohříchu v nabídce chyběl jen lehký, dietní bůček.
Tato vada na kráse v nabídce nahrazena výjezdem po 2011 vzhůru do nebes zpět k domovu. Stoupání mám za sebou a mám pocit, že znovu uvidím svou porci prdelačky a ovaru. No pocity šťastně umlčeny a jedu s ostaními přes Květnovou, Vykmanov, Horní Žďár a přes Hluboký do Hroznětína, kde konečně nabíráme bahno. Silnou vrstvu mazlavé silně přilnavé směsi si pak vezu přes velký Rybník kolem obory do Sadova a po cyklostezce z Dalovic až k branám základny. Proudem vody bahno zručně odstraněno a my se také uklízíme ke stolu zdejší osvěžovny.
Společně probíráme zítřejší taktiku na zlepšení plaveckých stylů v bazénu, hodnotíme dnešní akci, pomlouváme nepřítomné kamarády a i jinak hřešíme. K tomu nám pějí trampské písně kamarádi obdaření hudebním sluchem a strunnými hudebními nástroji. Čas utíká a s konstatováním, že jsem dnes strávil v hospodě proseděl více času než jízdou na kole, se loučím a mizím společně se zakládajícím členem do tmy ve směru k domovu, kde si do deníčku zapisuji ujetých 66 kilometrů a za uši připomínky své drahé polovičky…
Napsat komentář