Středa odpoledne, konečně skládám svůj trup do křesla před rozsvíceným oknem do světa. Do světa jenž jako magnet přitahuje pozornost všech, snad jen mimo šampióna a jiných zatvrzelců. Koukám na fotky a pohled z okna mě ujišťuje, že se počasí nemění. Okolní karlovarské vrcholy skryté v nízké oblačnosti, slunce má asi dovolenou, listí přestalo padat a počet vyjížděk a akcí Tukanů již dávno překročil stovku. No statistici a historici budou mít co dělat.