konec života náčelníkova šaltru …
… a do světlých zítřků hodně štěstí
8. listopadu roku 1519 vstoupil Hernán Cortés vstoupil do aztéckého města Tenochtitlán a dnes by nikdo nečekal že v zemích koruny české bude padat sníh a se svobodou se bude loučit jízdou na bajku dost otlučený, občas zabahněný ale jinak zdatný Tukan, jenž snižuje věkový průměr týmu a svými výkony plní sportovní přílohy světového tisku a zvedá statistiku Tukanů do vyšších příček. Dlouho očekávané rozhodnutí hlavy rodiny padlo a do oficiálního verdiktu o ukončení „svobody“ zbývá ještě mnoho času.
Před námi je také výzva v podobě podzimní časovky a dnes se vydáváme provětrat peří a zanechat stopy na tratích podzimního Bahna v okolí Čankova. Počasí dnes veskrze nepříznivé, voda ve všech skupenstvích, vítr, terén kluzký, kluzké jsou kořeny i spadané listí. Tratě časovky projety, kladně hodnocen „parapet“, do chřtánu „Aršlochu“ se v počínajícím šeru vrhají jen nejodvážnější, dobře pojištění borci zajisté toužící po sevření sádrovým krunýřem.
Tuto lahůdku objíždím lesem vlevo a jedu dál za ostatními. Ještě jednou, pro velký úspěch, se pak drásáme po pískové cestě pod Strážištěm vzhůru do Mezirolí. Kromě praskání větví a klacků v listí je slyšet i poslední vzdech a ston náčelníkova šaltru. Závada opravena náhradním dílem dovezeným Dimou a JTF jede za námi. Pokročilá doba mě nutí zapnout světlo a lesem padám dolů do Nové Role a po hrázi ve směru k lávce přes Rolavu. Ve tmě slyším drnčení kol na kovových schodech a přede mnou je výjezd po „doktoráku“ k nádraží. Jindy jetelný, prudký výjezd znemožněn snaživým nepřítelem sportu, jenž zde uložil svou zlost v podobě dvou, napříč cesty položených betonových pražců. No snad si na nich sám jednou rozbije tlamu.
Za porcelánkou k Bouchalce ticho a klid, jedeme kolem rybářů a terénem se proplétáme lalůčky k patě výsypky. Doposud čistí se pokrýváme stopami bahna a vedeni vzdálenými světly osad místních kmenů projíždíme Božíčany a Jimlíkovem, kde se náčelník ztrácí ve tmě. Zručně, zmrzlými prsty a potmě přivádí k rozumu náhradní patku šaltru a doprovázen Romariem a Řízkem pak doráží s malým zdržením po 40ti kilometrech do bran základny.
Kulturněrehabilitační osvěžovna žije. Jedna oslava již v proudu a druhá oslavující posledních 234 000 minut papírově „svobodného“ živoucího a veselého VITUSE Freiherr von Pitschusberg (z horoskopu: Žení se většinou až v pozdní dospělosti, protože do té doby bývá zcela pohlcen svou prací a navíc se mu do chomoutu příliš nechce) začíná. No ještě že ta dospělost přichvátala včas, gratulujeme k jeho rozhodnutí a přemlouvat jej od tohoto kroku nebudeme. Nevím jak na Vítkovi po mém odjezdu zapracovali oba náčelníci, ale v pátek 11. 11. ve 13.00 jej vyprovodíme do nové životní etapy…
Napsat komentář