… jen to mlasklo
vyšší škola akrobacie (nábor do cirkus Berousek)
Tak ten čas nějak rychle letí, 5.11. 1985 v Bečově nad Teplou nalezen Relikviář sv. Maura a dnes vyjíždějí Tukani v počasí, vhodném pro otužilecké koupání, do spadaného listí a šedivých barev promočených terénů kolem Ohře. Chuť i nálada týmu k pohybu podepřena a zpestřena loužemi, své svalstvo a rovnováhu v sedle lze procvičit i v hlubokém, kluzkém a silně přilnavém mazlavém bahně.
Chvilka čekání u Startu na dojíždějící kamarády, snížený věkový průměr „nováčkem“ Veronikou okamžitě navýšen zpět šampiónem i zakládajícím členem. Předpověď „tukanského“ počasí veskrze příznivá a tak vyrážíme vstříc šedivým mrakům i kapkám deště tentokrát západním směrem. Dnes se nečekají žádné rekordní zápisy a klidnou jízdou se proplétáme přes Dvory, kolem Teska do Jenišova a přes loketskou výsypku do Nového Sedla.
Výsypka nad Podhořím silně prolitá vodou a zdejší hluboce slizké bahno připravilo pro Ouroďáka svou měkkou náruč, jen to mlasklo. Jindy snadno jetelná místa dnes nejetelná, gumy našich bajků obalené lepivým marastem připomínají svými rozměry fatbikové pláště. Bahnité úseky na výsypce částečně protlačeny i projety, pláště pak pracně očištěny, chvilku ještě kroužíme v lesních partiích u Louček a Neusattl opouštíme jízdou ve zvířeném listí kolem rybníku Velká Anna. Ještě výjezd přes ohradu k mostu nad dálnici a v začínajícím dešti jsou zdolávány první metry po bývalé panelce ve směru k rozvodně nad Královským Poříčím. Rozvodna vlevo, před námi klikatá trasa a lalůčky při sjezdu v lese, rychle ztrácíme výšku a jsme na navigaci u Ohře.
Kalné vody Rio Eger překonány po houpací lávce a stoupání z Těšovic k loukám a kruhovému objezdu u dálnice hravě zdoláno. Zkrápěni deštíkem se proplétáme mezi pejskaři a stromy v lesním terénu a jízda v trávě zakončena pěkným, dnes kluzkým prudkým sjezdem k Lobezkému potoku. Hustota vodních kapek spadlých na metr čtverečný se zvyšuje, nasazuji rychle svou igelitovou protizbraň a po úzké stezce v lese u Michalu, doháním ztrátu. Tým naštěstí přibrzděn spadlým stromem a opět pohromadě míříme po polňačce k mokrému asfaltu nataženém z Falkenau do Altsattl.
Ze všech stran řádně proroseni odbočujeme k lávce, kde ve sjezdu drobná jezdecká chyba dává možnost roztáhnout křídla, proletět se vzduchem a rychle přistát na levoboku. Čenda sčítá škody, v roztržených čapácích průvan a myšlenka na projetí technického terénu pod zámkem rychle opuštěna. Déšť neustává, bahno z cyklostezky do Lokte se stěhuje na záda bezblatníkových Tukanů. Barva dresů se mění a mění se pod tábořištěm i profil trasy. Bobo cítí hospodu na 15 km a doprovázen zakládajícím členem jede dál zbaběle kolem vody, ostatní podle plánu zdolávají dlouhé prudké stoupání k oboře pod Rohem. Světla rychle ubývá a nás čekají poslední kilometry v pozdním deštivém odpoledni a ve směru k základně.
Loučíme se s Romanem a Čendou, umyté bajky uschovány v garáži, místa u stolu v osvěžovně vybojována a po ujetí 50 km se plně věnujeme rehabilitaci, při níž jsou dnes pilně procvičovány zvláště paže, krční svalové partie, oba jícnové svěrače i polykací mechanismus. Čalounění na židlích vsakuje přebytečnou vlhkost z vycpávek čapáků i ostatní části dresů pomalu vysychají. Čas se naplnil sobota se pomalu překlápí do neděle, spěch není na místě. Zítra nashle v bazénu a Kamarádi, čeká nás náročný týden…
