bahno a zemská tíže … těžcí soupeři
Ziegenrücken Am Kugelberg
Říjen v poslední dekádě, počet vyjížděk se blíží ke stovce a ke Startu se blíží deset Tukanů v zimním opeření. Dnešním cílem je dlouho neprojetý prostor nad Svatoškami a vrchol Koule, schovávající svůj vrchol v oparu. Teplota, vlhko po ranním dešti svědčí růstu hub a pohybu v sedle bajků, zvláště ve směru kolmém na vrstevnice a vzhůru do lázeňských lesů.
Zvedáme v rychlém tempu spadané barevné listí, proplétáme v lalůčcích vysokohorský hřeben nad Tuhnicemi, kde jsem náhle ztracen. Opuštěn volám náčelníka a s týmem se znovu setkávám U Obrazu. Aberg, sjezd po hřebínku k Jungmanově vyhlídce, kousek asfaltu k Sv. Linhartu, výjezd k lomu nad Doubím a rychlý sjezd mezi břízkami a v mokrém kamení zpět k civilizaci domorodých kmenů Žírovců z Doubí.
„…jak Tukan vidí kopec, tak musí vyrazit“ slyším slovo náčelníka ve stoupání v bahenním marastu od silničky z Pionýrského. Jindy jetelné, 25% stoupání pod Bučinou k polesí Na Studánce, dnes ve spojení kluzkého bahýnka se zemskou přitažlivostí vítězí nad morálněsportovními silami týmu. Blednoucí „pan Kuřátko“ se snaží vyvézt své zhltané špagety k nebesům, ale i on posléze vzdává marný boj i díky spadlému řetězu a v nádherných barvách podzimu opouští tým před Koulí ve směru k základně.
Množství lalůčků, klesání, stoupání a jsme po dlouhé době na místě, kde je na vrcholu nejen knížka pro zápis účasti, ale i v tekuté podobě Jarda Jágr. Výhled k Vildenavě v oparu a ti co dobře vidí i na dálku, rozeznávají naproti přes údolí křížek na Jeskynní vyhlídce i kohouty a válce na rozbouřené hladině Rio Eger. Opouštíme Kouli s dobrým pocitem a v lalůčkách, kličkách cestách i necestách proplétáme v sedle bajků polesí Ziegenrücken/ Kozí hřbety mezi Koulí a Bučinou.
Dnes nastoupané metry a vydané kalorie, v tomto sice krásně barevném, ale ze všech stran vlhkém a zabahněném prostředí, většině Tukanů stačí k zápisu do tréninkových deníčků. Opouštíme prudkým sjezdem Kozí hřbety po silničce ke skalním útvarům svatebního průvodu Hans Heiling, míjíme ve fofru již odkvetlý řebříček obecný i bertrám, šťovík menší, bršlici kozí nohu, pcháč zelinný, děhel lesní, věsenku nachovou, jestřábník hladký, vřesovec pleťový, třezalku rozprostřenou, trsy sasanky pryskyřníkovité i lýkovec jedovatý. Vložený lalůček hravě sjet a u kalné hladiny slyším mezi skalami nejen verše Viléma Mrštíka „Hned pod Loktí teče krásná moje Ohře. Slavná voda, milý, srdci blízký kraj. Tak nedovede promluviti žádná řeka jiná jako ta…„, ale i rachot řetězu a svistot gum Bobova bajku, který opět posílil naše řady.
K základně dojíždíme tentokrát za světla, bajky ošetřeny i zakládající člen vydoloval pomocí vody své NW Arctic tretry z bahenní kamufláže. Málokdy se stane, že všichni vyjíždějící se sejdou u závěrečné, rehabilitační fáze tréninku. Dnešek je vyjímkou a navíc posíleni o Honzíka, řešíme důležité otázky všedního života i logistiku přestěhování Vítkovy rodiny do nového životního prostoru. Tak kamarádi Tukani, tužte svaly a připravte se na stěhovací turistiku, občerstvení, bedny i balíky budou včas připraveny…
Napsat komentář