u kanálu nad Hammer Häuser
100 metrů nad Pechgrün/Smolnicí
Tak nám dnes a v září, nebeským pracovním úřadem pověřený asistent připíchl na nástěnku a do mapy střední Evropy oblast vysokého tlaku a naplánoval do tabulek sucho, teplotní rekordy a vůbec letní počasí, za kterým jsme v minulosti jezdili na Macháč, do Jugošky, Bulharska a ti rovnější, politicky a jinak vyspělí na Kubu.
Už je toho horka dost a dnes pod vedením JTF zamíříme za koupačkou pod skalní štíty jezírka u TO Arizona. Slunce rozehřívá u ACS kamarádům krev a hosté kavárny Bonjour sledují devatenáctičlenný tým odjíždějící, tentokrát bez podpory Zrcátka, ale s hostujícím členem Pepou ve směru a kam jinam než do vyšších nadmořských výšek a terénů kolem Tatrovic.
Šampiónovo oblíbenou „koňskou“ stezku za Rosnicemi máme za sebou a trasa KIWI nás vede lesem k Mezirolí a k defektu zadní gumy Mírova bajku. Kmitající ruka s pumpičkou nestačí na únik vzduchu z černé duše vyšvihaného silničáře a tak nastupuje výměna. Kolo opět pojízdné a tým si přičítá dnes první časovou ztrátu. Mezirolí a čeká nás sjezd zkratkou od cyklostezky do Nové Role. Slibné tempo ve sjezdu, a najednou se z trávy přede mnou zdvihá záškodník v podobě mokrého klacku, přední kolo se smeká a já se vrhám odvážně mezi mladé stromky prozkoumat stav zde rostoucí buřeně. Vymotávám se z křoví do stoje v pozoru a stopy po pádu připomínají budoucí objednávku na základně. Částečně svlečená kůže nevadí pohybu a tak v oblacích prachu jedu dál za ostatními po hrázi k lávce přes Rolavu.
S kořenovkou za lávkou jsme si hravě poradili a zelená značka nás vede prachem do prudkého stoupání k lesní školce a lesními cestami a stezkami pod Hutnickým vrchem bez vrcholu do Smolných Pecí, kde kolektiv Tukanů opouští vysavač Čočkin a jeho grupa. Ještě kousek stoupání do terénů pod Fojtovským vrchem, zakroužit po lesních pěšinách, nechat se natřást na kořenech a kamenech lesních stezek abychom pak ztratili 100 metrů výšky ve sjezdu přes vrstevnice k náhonu elektrárny nad Hammer Häuser (Nová Role zastávka) a k silnici, kde tým opouští dnes psychickyvýkonostně slabší kamarádi. Škoda, tým oslaben co do počtu ale stále plný energie si dává do těla a rychle přičítá výškové metry k chatě a k rozcestí U Kobelce.
Vysoká teplota, suchý vzduch a časové zdržení mění dnešní plán a cíl. Náčelník hlásí „koupačka bude v Jimlíkově“ a po malém občerstvení v režii kamarádů z chaty, jedeme projet a prozkoumat místa posledního výdechu Vítkova GT hliníkového rámu a vychutnat si rychlý sjezd, spíše pád k cestě od Rájce a k rozcestí Pod Liščím vrchem.
Uhýbáme vpravo do lesa, gumy ovlhčeny v malém brodu a čeká nás zaprášené stoupání kolem Vlčího vrchu k vrcholu kypy navršené nad bývalou vsí Pechgrün, odkud jsou nádherné výhledy na Doupov, Slavkovský les a průmyslem překopanou a vysátou krajinu, dříve ve prospěch dělnické třídy a dnes i akcionářů hledajících zisky v podhůří Krušných hor.
Slunce zapadá, kraj pod námi se šeří, na nebi měsíc zrající do úplňku, čas letí a my také letíme dolů do Božíčan a Jimlíkova s cílem osadit písčité pláže zdejší Omahy. Převlékám se rychle do plavek tělové barvy a ponořuji svých 75 kilo do chladné náruče lehce zeleně probarvených hlubokých vod bývalého lomu na kaolin. Kdo nevyzkoušel pochybil, příjemná koupačka spláchla prach i krev z potrhané kůže a kolem parovodu jedeme kořenovkou a po hrázi malého rybníku do Počeren.
Zvuky lámaných větviček a klacků ruší náhle praskot a poslední zaúpění vytrženého šaltru Hančina kola. Tým čeká a JTF společně s Pušákem dostrkávají Hanku s odstrojeným bajkem bez řetězu a šaltru do Počeren. Nastupuje rychle tma i večerní ochlazení a Hanka je posléze dotlačena k autu, kde se loučíme a velký bratr Márty jistě a rád převezme starosti s opravou poškozeného stroje. Poslední metry k základně a dnešní vyjížďka je po 46 kilometrech ukončena. Zábava v plném proudu, pitná kůra směle udržována a dnes nastoupané metry ozdobí tréninkové deníčky všech zúčastněných. Mě zdobí silniční lišej a dobrý pocit…
Napsat komentář