Rolava …Chaloupecké parkoviště
Rolava
Stoneman opět pokořen, za měsíc znovu nábor. Kdo se přidá?
Kamarádi, příznivci dálek, výšek, zaplaťte dnes DPH, zapomeňte na pokladny, odložte připravené úkoly a plány na pozítří a pod přímým vedením náčelníka dnes dáme Přebuz a zakroužíme netradičními cestami při návratu domů. Předpověď počasí veskrze příznivá, odpoledne slibované deštíky nebudou překážkou. Je deset hodin, postupně dojíždí kamarádi a u Startu v lázni pálivých paprsků slunce si vzpomínám na slova písně „Slunce pálí jak ďas a za krátkej čas vzdáš hold suchej švestce …“ .
Stává se pomalu tradicí, že Pepíno při výjezdu tímto směrem před Novou Rolí vždy píchne, má co opravovat a může nacvičit techniku lepení své černé duše za dohledu Pavla. Asi se mu chvějí ruce, nebo není dostatek vzduchu pro napumpování, chvíle zdržení se prodlužuje a od Role nám přijíždí naproti nedočkavý Roman s Ájou, objevuje se i Míra Šmádl, jenž se zkušeně vysmekl z Plzně a spolu s Tukany touží prošvihat terény kolem Rájce, projet Černavou, Pouští a vyjet Liščím údolím až k nebesům a do Přebuzi.
Rychlé tempo ve stoupání a zdržení je skoro smazáno, osvěžovna Kovářská bouda obsazena, posléze vyjedena a vypita. Po očku sledujeme vývoj předposlední etapy Tour de France, kávička vychutnána, je zaplaceno a tým vyjíždí ve směru k „divadlu“, které jsme naposledy projeli předloni v lednu na běžkách. Dnes po sněhu ani památka, ale z nebe začínají padat první kapky deště a Tukani slétají kolem Rolavy na Chaloupky a do Nových Hamrů, kde se máme setkat s Irenou.
Logistika perfektně zafungovala a tým posilněn o Irču stoupá kolem nádraží po Karlově stezce už v drobném dešti k Sejfům a k Oldřichovu, kde naše tělesné schránky omývá regulérní déšť. Další postup po modré ve směru k Trousnické skále nemá chybu, chybí jen obvykle nezapomenutelné výhledy na Doupovské hory, Vary, Slavkovský les a dnes v teplém dešti postrádám i šampón.
Jsme kousek pod Velflíkem, nadmořská výška kolem 950 metrů n.m. dělá své s tělesnou teplotou a před sjezdem k hájovně Velflík navlékáme pláštěnky a větrovky. Další sjezd po žluté po zralé úvaze necháváme na jindy a po zelené ztrácíme rychle výšku k Odeřskému jezírku a v kořenových partiích lesního terénu mezi Březovým vrchem a Kupkou až k mokrému asfaltu silnice do Děpoltovic, kde se odrozuje Roman s Ájou mířící do sucha a komfortu studené sprchy panelákového stroje na bydlení.
Voda seshora i zespoda, promočená vložka čvachtá na sedle, kůže na prstech na rukou jak po dvou hodinách v bazénu a po prohlídce výstavby rodinných domků v Mezirolí, konečně brzdíme u bran garáže osvěžovny U Kubrychtů. Z bajků odplavena špína, jehličí a jiné cestou nabrané nečistoty, pod zadkem a nacucanými vložkami složené ubrusy, na stole přistává první runda cukerného roztoku žluté barvy a rehabilitace může začít.
Zábava v plném proudu, „Wokap“ hlásí, že Láďa s Berym vyjeli v pět ráno a tentokrát pokořili „Stounemana“ v rekordním čase jízdy 10 hodin 41 minut a snědli hory palačinek v celkovém čase 14ti hodin. Martymu zvlhly úžasem oči a náčelník okomentoval výkon „to si děláte prdel!“. Blahopřejem na dálku oběma borcům a Láďa svojí šestinásobnou účastí atakuje první desítku žebříčku zlaté vícenásobné účasti. No na prvního Patricka Günthera hledí hodně zezadu, doma pak po rumové kůře a tomto výkonu spadl ze židle, ale jeho dotaz „za měsíc znovu nábor, kdo se přidá?“ je silnou výzvou …
Napsat komentář