jednopřevodník, nejvyšší výbava, vše v oceli…. zn. NEPRODÁM
„Karlovka“
Je úterý, blíží se hodina vyjížďky, na karlovarsku udeřily vedra, slunce nemilosrdně pálí, prádlo na šňůrách praská suchem i mraky se v tom vedru schovávají, plíživě a nenápadně se přiblížila okurková sezóna a blíží se také start oblíbeného závodu „Karlovarský AM bikemaraton České spořitelny“.
Dnes tedy Pušák vede tým na část traťi tohoto, masochisty oblíbeného závodu, s cílem zdolat to nejhorší a pak si odpočinout a zakroužit kolem Viklanu, Dražova a Obteče s návratem na základnu v rozumném čase a za světla.
První nástup do Tuhnického lesa, výjezd pod Sokolák a kolem Malé Versailes k Bristolu naznačil s jakou formou se dnes kamarádi dostavili ke Startu. Na čele Roman, Vítek, Čenda, Martin, Čočkin, Míra, Pušák a další závodníci již rozehřátí z pracovního procesu. Na druhém konci barevné šňůry peletonu borci s bohatými životními zkušenostmi tlačí před sebou tým po Sovově stezce k lesovně Diana, k chatě Na lesní pobožnosti a po asfaltu k vrcholu Výšiny přátelství. Lázeňští hosté všech váhových kategorií, věku, barev pleti a polohy očí pak sledují sjezdařské umění týmu v terénu k Olivetské hoře a k Puppu. Chvilka oddechu na Chopinově stezce stezce za Puppem a již je tu další zkouška odolnosti ve výjezdu na „Karlovku“, ve sjezdu k Ecce Homo a tým míří k chatě U Obrazu. Chvilka na oddych a pak dolů do Slovanské a k Alici do Březové.
Tak první kousek švihu máme za sebou a začíná další díl dnešní přípravy ve stoupání od Kome s odbočkou do hodně nakloněného koryta Beethovenovy stezky, kde ve vedru lapám po zbytcích O2 a hledám další vhodné převody. Točím usilovně klikami, rozehřátý mozek vzpomíná na odpočinkové terény v horských masivech Bulharska a po vzoru vyšťavených profíků z Tour de France bych zde nejradši odložil ještě nestrávený oběd. Výškové metry pod Pičusbergem přibývají, u odbočky na modrou vydýchávám únavu a hrnu se za ostatními ke Kolové.
V lese před Kolovou hlásí Dima defekt a tým čeká na opravu která se kapku prodloužila. Čas utíká, míříme v horku k Dlouhé Lomnici, kde na rozcestí U Hajnice opouštíme trať závodu. Původní plán vzhledem k horku, únavě a pokročilému času operativně štábem změněn a vracíme se zpět od lesního pramene do Pily, přes Mravenčák do Kolové a netradičně sjezdem po červené kolem Senhofu k chatě Na rozcestí a dál sjezdem do Cínové v Březové.
Slunce si udržuje stále svou teplotní převahu, horkem znavené mouchy už také nebzučí a nás čeká jarní klasika Březováků – výjezd k vodárně a ke Svatému Linhartu. U vodárny se odrozují Vítek, Čenda i Roman spěchající domů. Dima opět dofukuje a následně tlačí kolo s prázdnou duší od Vyhlídky na skalce k základně.
S Pušákem dorážíme k terase základny, zaplněné pitným režimem zahlcenými volejbalisty a dalšími vysušenými domorodci. Sedím na židli, malé iontové a rezavé před sebou, neustále posiluji spolu s ostatními svaly pravé paže při ťukání a připíjení na zdraví. Garmin hlásí ujetých 50 kilometrů v průměrné teplotě 23°C a 1081 nastoupaných metrů. Dnes jsem tomu moc nedal, forma nic moc, no není každý den posvícení ale do startu závodu je ještě dost času, tak nepodléhat panice …
Napsat komentář