Ještě nevyšuměly zážitky z letu Tukanů nad Bulharskými horami a už načítáme výškové metry a vzdálenost v domácím prostředí. Na Startu nás čeká překvapení v podobě odstraněné dřevěné boudy, branky a brány, asi v zájmu majitele a hlavně kvůli množství kamarádů sjíždějících se k vyjížďkám. Na videu zdatní zpravodajci napočítají dnešní bohatou účast a můžeme vyjet za náčelníkem, hřejícím se ve slunečních paprscích a v kruhu rodinném na Velasu.
Tentokrát vede tým Šampión a míříme do jeho tréninkových terénů v Bohaticích za Lokotkou. Brdky, kličky, lalůčky, vše se rychle střídá, tým je natažen do dlouhé nudle a náhle Krčín hlásí defekt svého, údržbou silně zanedbaného stroje. Pokus o vytažení řetězu z mezírky mezi kazetou a dráty sice úspěšný, ale zadní kolo se odmítá zúčastnit další vyjížďky.
Krčín zamačkává slzy a zpožděný zbytek týmu jede fofrem za náčelníkem, který dává směr k Hroznětínu, k oblíbenému stoupání na Oldříš a výjezdu do nadmořské výšky 707 metrů nad mořem. Myšlenka dojet na Odeřské jezírko rychle opuštěna, vrchol Rozhledu nad Merklínem zarostlý bujnou zelení necháváme za sebou a ve sjezdu k vrstevnicové cestě, vedoucí k židovskému hřbitovu, se projevuje odvaha, sjezdařské umění, nedostatek mozkové hmoty a kromě úpění brzd Apolínova bajku i pud sebezáchovy. Prach se usazuje kolem Židovského hřbitova, Rafandy, Velasu i v obráceném směru trasy KIWI, postupně se odrozují Roman s Ájou, Čenda a pak i slabé povahy, nemající propustku do zavlažovny.
Nějak to rychle dnes uběhlo, fofrem se vracíme z vysokohorského prostředí vrcholku Hochberg über Merklesgrün do nižších nadmořských výšek a známých prostor osvěžovny. Pozdrav zraněnému Petrovi odeslán, na pořadu dne jsou zážitky z Bulharska, dojmy z probíhající Tour de France a jiná důležitá témata. Začínám zívat, jedu brzo domů, čeká mne dost práce se zpracováním fotek a videí z Bulharska. Těšte se zvědavci…