kolem plotu letiště
hodně studené jaro nad Činovem
Jak tak studuji literaturu o ptactvu vyskytujícímu se v západních částech české kotliny, nemohu najít žádné pojednání ani jinou vědeckou práci na téma „Ramphastos Bikes„, jinak velmi zdatných a otužilých zástupců živočišné říše, v každém počasí zdolávajících a hledajících nové výzvy a stezky v blízkém či vzdáleném okolí Karlovarska, přilehlých horských masivů zde i jinde po Evropě.
Paní Zima se nechce vzdát a zasypává krajinu, chystající se otevřít náruč jaru a oslavám máje, sněhovými vločkami a tlačí hladiny teploměrů k polohám kolem nulové hodnoty. Doma váhám nad šatníkem, obléci se jarně či vzít zavděk zimním opeřením. Dorážím ke startu a vida někteří otužilejší Tukani zvolili i kratší čapáky a letní bundy. Pršet jako v sobotu nebude a mráz přicházející tentokrát ze severu asi nebude vadit.
Trasa zvolena ve směru k Činovu. Zdoláváme tedy první stoupání v Tuhnickém lese k chatě U Obrazu a zkratkami pod vodárnou sjíždíme do Březové. Tělesná teplota stoupá ve stoupání po červené značce až ke Kolováku a k letišti, kde nás zdraví soudruh vyvedený v bronzu. Jeho kynoucí pravici a zmrzlý úsměv necháváme za sebou a kolem plotu, stezkou vyšlapanou zvěří a ostrahou míříme k Pile. Nad Telencem JTF ukazuje směr k brodu na Telenském potoce a k Peklu, kde místní domorodec opět nezklamal a hlasitě se domáhá rychlého opuštění námi projížděného nepřátelského prostoru a jediného můstku na Mlýském potoce. S komentářem na rtech „je to vůl“ opouštíme tyto bohem zapomenutá místa a před námi je Nová Víska, kde naše řady opouští Čočkin senior.
Tým míří ke Stružné, kde Míra řeší, ve studeném větru a mezi poletujícími vločkami sněhu, defekt. Defekt odstraněn, Činov za námi a od hranice vojenského újezdu se otevírá pěkné panoráma zasněžených Krušnohorských vrcholů a netradiční pohled na Šemnickou skálu. Fotím, jedu rychle za kamarády a čeká nás pěkný rychlý, nenáročný sjezd k silnici na Šemnici. Škoda že není mezi námi kameraman Eifel, který by tu krásu a pohodu ve sjezdu zachytil v pohybu. Asfalt dává křídla silničářům a mám co dělat abych zachytil zasněžený Meděnec na obzoru. Řadím těžký převod a mažu za ostatními a doháním je až v Sedlečku. Balík drží rozumnou rychlost, na asfaltu kolem Ohře předjíždíme osamělého žiletkáře, který si to však nenechává dlouho líbit a vztekle řadí těžší převody a mizí nám v zapadajícím slunci na kraji Drahovic.
Jsme skoro v cíli když Pušák hlásí náhlou ztrátu tlaku vzduchu a mlíka. Objevuje se několik tlakových bombiček a Láďova se jeví jako nejvhodnější pro rychlé naplnění zadní bezdušovky Pušákova stroje. Na chodníku zůstává za námi loužička mlíka a někde ztracená čepička z ventilku. JTF připomíná v této pohnuté chvíli otcovským hlasem „Zuzanka čeká“ a rychle míříme k západu a do teplé náruče rehabilitačně osvěžující útulny, kde hodnotíme dnešní vyjížďku. Zima se vrátila a také se konečně vrátila Irča, no už to bude stále jen lepší.
Napsat komentář