typická Tukanská a blátivá vyjížďka
ACStart-Stará Role-polní letiště Nová Role-kolem trati na Hamry-stará Nejdecká-rozcestí Pod Liščím vrchem-Rájec-Černava-kolem Studené vody-Spomyšl-Mezihorská-cyklostezka č. 2044-Horní Rozmyšl-kolem Vintířovské výsypky-důl Jiří-Vintířov-Chodov-Mírová-Jenišov-U Kubrychtů. Nastoupaných 820 metrů na 53 kilometrech vzdálenosti v čase pohybu 3 hodiny a 40 minut.
Tolik suchý statistický přehled dnešní vyjížďky, jenž nic neříká o stavu povrchu projeté trasy, bahně, vodě, sněhu a ledovému protivětru, podmínkách do kterých se dnes vypravili Tukani již myslící na první závod Jarních bahen. Vyrážíme od Startu kdy hladina teploměru se houpe lehce nad nulou a rozmočená louka za vysílačkou naznačuje co nás čeká na polním letišti a kolem hřiště v Nové Roli. Stezka od „niťárny“ jetelná a je před námi výjezd po stezce, kterou obvykle jezdíme rychle a dolů. Tentokrát je sklon této blbě nakloněné, rozmočené a kluzké roviny nad naše síly a většina týmu převýšení, zakončené hluboce rozrytým a rozbahněným povrchem, zdolává cyklokrosovým způsobem. Dech se upravuje do nižšího tempa ve výjezdu k samotě Hamry a kousek asfaltu upravuje i výši tepu, jehož frekvence se opět zvedá při zdolávání rozbahněných lesních stezek a v přejezdu hřebenu k rozcestí Pod Liščím vrchem. Při krátké chvilce čekání vzpomíná Vítek v těchto místech chvějícím se hlasem a se slzou v oku na zde rychle provedenou změnu geometrie jeho GT rámu a už se ve sjezdu hrneme vodou a kamením k rozcestí, odkud si opět přičítáme nastoupané metry ve směru k Rájci a Černavě.
Projíždíme opět bahenními úseky kolem Studené vody, v této vysoké nadmořské výšce teplota rychle klesá pod bod mrazu a Dimovi zde klade odpor klacek, jenž přemáhá pevnost v tahu materiálu jeho aluminiového háčku u šaltru. Háček se poroučí do cyklistického ráje, Dima se pokouší zmrzlýma rukama rozpojit řetěz, nakonec volá SOS a hledá spásu v náručí, za volantem sedící Milušky. Snažím se ve chvilce čekání očistit svého bajka od nánosů bahna, jehličí a listí, ale vše je pevně přimrzlé a v tuto chvíli beznadějně neodstranitelné. Oslabeni o Dimovo podporu a v nastupujícím šeru projíždíme Spomyšlem, ve studeném protivětru a ve tmě Mezihorskou i místy kde chcípnul pes a kde vás nic nepřekvapí.
Stále se držíme plánu a terénem kolem Bílé skály se dojíždíme k lesu, kde Irče v mrazu přestává fungovat řazení a konečně také poznává k čemu je chlap. Na kolečkách šaltru přimrzlé bahno odstraněno a tým se dostává nad Horní Rozmyšl, odkud je za dne nádherná vyhlídka. Sokolovská pánev a vrcholy Slavkovského lesa jsou v tomto čase již ponořeny ve tmě, jen zářící světla šachty, obcí pod námi a Horního Slavkova na obzoru umožnují orientaci. Zima jak v Rusku, vítr ve sjezdu do Rozmyšlu se zdá ještě studenější a Irča se někde zdržela. Chvíle čekání před Vřesovou ve stále ledovějším větru importovaným z ruských celin a JTF oznamuje týmu důvod zdržení. „Kde jste, Irča šlape za vámi jen na malý tác a při rozmrazení přesmykače chyběla teplá voda. Já jsem svou porci vybryndal před Rozmyšlem a Irča by se pravděpodobně netrefila…“.
Vřesovská výsypka, kterou zdoláváme v hluboké tmě je za námi a bdělý, neozbrojený zaměstnanec nás od závory směřuje u Jiřího na cestu k myčce ve Vintířově. Zatraceně studenej a hodně svěží vítr nám duje do čel a brání v rychlém postupu na Chodov, Mírovou a Jenišov, kde se odrozuje Vítek, náhle toužící vykoupat své potomky (doufáme, že i sebe). Skalní Tukani doráží ke Kubrychtům, kde již drží pozice u stolu i ostatní kamarádi, včetně Dimy. Rozmražen objednaným čajem s chladičem probírám s ostatními dnešní švih a výhody fyzické přípravy v mrazáku.
Napsat komentář