Uranová Golgota – Tábor XI
Je úterý, počasí se chová nevyzpytatelně a je plně v režii jevu El Nino. Teplota skoro na koupání, tedy příjemná pro otužilce. Místo abych hledal hůlky, obouval běžecké boty a mazal vosky na prkýnka běžek, tak mažu v lehkém deštíku na kole ke Startu, kde JTF velí „dáme Krásno, objedem Slavkov a vezmem to přes Třídomí a Dvory do Lokte, pak se uvidí“. Přítomné přijel pozdravit Zdeněk a na Láďovi je vidět nadšení a chuť dohnat manko v najetých kilometrech a zvládnout zanedbané tréninkové plány způsobené výměnou reklamovaného náboje jeho dvoukolového oře. Účast kamarádů je sice slabší, ale o to s větším nadšením se vrháme do stezek Tuhnického lesa a od Sv. Linharta do sjezdu mezi bezlistými břízkami v kamenolomu nad Doubím, jemuž se Dima lstivě vyhnul. Drobně prší a u SOS vesničky nastupuje ve stoupání k hájovně Bor silný soupeř v podobě vrstvy mokrého sněhu a ledu. Gumy v záběru kloužou, úprava tlaku v duších nepomáhá. No bajky se dají i strkat a tak to nejhorší stoupání zdoláváme potupně pěšky, ale vítězně. Kousek sjezdu na kluzkém povrchu ke Fčelínu a tým udržuje pravidelné tempo na zaledněném asfaltu ke Kozihorské, ještě kousek stoupání a máme za sebou dnes nejvyšší bod trasy. Sjezd zkratkou na cestu k Bošířanům a silný vítr nás tlačí přes louku od popraviště k Ležnici a Hornímu Slavkovu.
Láďa je ve Slavkově doma, v nastupujícím šeru stále vidím jeho nadšení a chuť, ale pro své auto si musí dojet s námi až do Varů. Nastupuje rychle tma a první paprsky světel proráží mlhu, osvětlují bahýnko a louže na cestě k Hájům a ke Krásnu. Panelka, pokrytá směsí písku, vody a rozmáčeného sněhu obaluje naše bajky i oblečení vrstvou, proti které nechrání ani drahé blatníky. Míříme k uranové Golgotě, neustále zkoumáme ve tmě hloubku louží, cvičíme rovnováhu a zvládání smyků v rozbředlém sněhu a ledu ve směru k Třídomí a Dvorům. Znalci by si dnes jistě vychutnali i sjezd kolem Supího potoku a brody plné vody. Svátečně osvětlený hrad i Loket opouštíme po asfaltu položenému v serpentinách k Jalovému Dvoru a do Varů si vezeme bahno a písek nalepený nejen kolech.
Pivní špurt se tentokrát nekoná a ke Kubrychtům dojíždí peleton pohromadě. JTF a Pavel se zodpovědně věnují údržbě bajků, já společně s ostatními se hrnu ke stolu, kde pokračuje jízda ve stylu oslav všech tří spodních údů vnuka Zuzky a dosažených výročí narozenin Dimy a Milušky. Lehká strava v podobě pečených kolen a žeber zalévaná hojně iontovými nápoji a rozpouštědly je pro zdraví bajkerů v rehabilitační fázi tréninku to nejlepší. Nejlepší a všeobecnou hojnost přejeme oběma oslavencům i vnoučeti, připravujícímu se (podle sudiček) na dráhu tenisty. Zrehabilitován opouštím nerad tato místa, sníh zatím nepadá, jen osvěžující vítr mi šlehá do očí ve stoupání k domovu a myslím na to co bude v sobotu. Tak kamarádi, v sobotu se přejezte a s plnými břichy ve 13.00 hodin u Startu.
Napsat komentář