pod Dračí skálou
Jsou prázdniny, u stolu na základně se mačká sedm Tukanů + blonďaté Tukáně. Vítr cloumá žerděmi slunečníků a terasa se houpá jak paluba jachty. Příjemný večer je prošpikován iontovými nápoji a popisem zážitků kamarádů ze zdolání hraničních terénů kolem Jelení, Přebuzi a dalších projetých míst nejen ze dneška.
Své zážitky a pocity z absolvování (jistě nenáročné a vhodné pro rodiny s dětmi….pokud ji projedete během několika dnů, týdnů či měsíců) trasy „Stoneman Miriquidi“ dlouhé 160 km s převýšením 4400 metrů vedoucí okolo saského Oberwiesenthalu, přišel sdělit i vyšťavený Pušák a Martin. Poslouchám co všechno překonali společně s JTF a Láďou Raškem a mám pocit, že jsme dnes po odjetí 84 kilometrů v krušnohorských terénech nic nedokázali a se svými bolestmi a únavou jsem pěkný žabař.
Probíráme zdravotní stav zlomenými žebry chrastící Irči a odhadujeme trestní odpovědnost velmi, ale opravdu velmi pomalu jedoucího účastníka osudného střetu Ouroďáka. Telefony drnčí a kamarádi posílají pozdravy a fotky ze všech míst republiky, které stojí za to projet na bajku. Tukani mají své zastoupení i při závodě Tour de France, odkud se ozval Žíra, přemlouvající Romana K. k přestupu do stále mladé a soliddně obsazené stáje Tukanů.
No blíží se tmavé mraky a čas návratu domů, jedu bojovat se silným protivětrem a převýšením na Počernickou, kde se na mne valí vlna domácího štěstí a pohody, odložených přání, předepsaných a nesplněných úkolů.
Napsat komentář