Odeřské jezírko
Nevím kdo určil při Kostnickém koncilu datum konce života mistra J.H., ale i příroda v těchto dnech připomíná všem, věřícím i nevěřícím, svými teplotními rekordy požitky, které vlivem svého přesvědčení prožíval tento katolický kněz a vynálezce interpunkčních znamének v českém jazyce. Zároveň si také dnes připomínám u ACS myšlenku všech velkých geniálních vojevůdců, jako je Čingischán, Alexander veliký, Napoleon, Kutuzov, Radecký, Timur, Velký Vont a JTF …„kde není spojení, není velení“! a čekám marně ve 13.00 na přílet dalších Tukanů.
Čas utíká, kamarádi nikde a odjíždím sám zdolat terény vedoucí k chladivým vlnám Odeřského jezírka. Pro začátek volím známé a mnohokrát projeté terény kolem Čankova a Velkého Rybníku. Ruprechtov a Odeř je za mnou, hravě v potu tváře zdolávám poslední metry k hladině rozčeřené mladými dívkami oděnými do Evina roucha. Pro jistotu se ptám zda se mohu připojit a jejich smích slyším s hlavou ponořenou do temných hloubek této romantické vodárenské nádrže. Teplota těla ochlazena na délku několika centimetrů, dívky zmizely a já také mizím ve směru k Lužci.
Kdo by však řekl, že v této romantice se nalézá jediný napínáček a zrovna v mé zadní gumě. Romantika je v této chvíli jako mé mládí v prdeli a všechny mouchy z okolí náhle obdivují mou technickou zdatnost. Guma opravena, mouchy a ovádi otráveně mizí a jedu vstříc k Lužeckému zámečku a po zelené značce klesám dolů a zpět k Lužci na horký asfalt, jenž mě vede k Děpoltkám. Jakoby zdáli slyším ve větvích dubů na hrázi děpoltovického rybníku šelest „Zuzanka čeká“ a šlapu tím více do pedálů a přes letiště v Nové Roli mířím k cíli. Základna vyprázdněná, Tukani nikde, z povinosti dávám jedno (Tuk Tuk) a prodírám se horkem zalitými čtvrtěmi centra světového filmu zalykat se domácím štěstím.
Petr
S radostí čtu tvé komentáře. P.D.