jaro ve Varech
Počasí se mění podle aprílového kalendáře a v citelném chladu dnes jedeme podpořit svou účastí vyznavače bivakování a pavoučího stylu života ve skalách, kamarády ovládajících lana, karabiny, vázání uzlů, mačky, cepíny a jiné pomůcky k zajištění bezpečného pohybu ve vertikálním směru.
Sraz je tentokrát u tržnice a kromě Tukanů se sjíždí i horolezci, horolezkyně a horolezčata, vábeni nejen slibovaným řízkem v osvěžovně „U Čápa“ v Toužimi, ale i večerním posezením v Nečtinách a zahájením sezony na skalních věžích Kozelky s možností rozhledu z nadmořské výšky 659,6 metrů do krajinné matrice složené vesměs ze zemědělské kultury, lesních porostů a lidských sídel Tepelské vrchoviny. Projíždíme lázněmi a přes Kome, Kolovou a Pilu dorážíme na Viklan. Modrá značka nás vede na Javornou a Svinov, kde pod Chylicemi zkoušíme brody na Střele a od Chylického mlýna to máme kousek do Toužimi.
Osvěžovna „U Čápa“ vyjedena a Tukaní hejno opouští horolezce a se vrací zpět do Varů po „Cestě z města“ přes Přílezy a nad Odolenovicemi se volným terénem blíží k rozcestí U Kanónu a zelené značce a sjezdu, zpestřenému ukázkou salta Bohouše. Zdrávi a plni sil usedáme v Bečově k malému doplnění tekutin. Čeká nás výjezd do Hájů a jízda kolem popraviště ve Slavkově ke Fčelínu, kde zastavujeme a kromě pozdravu kamaráda statečně likvidujeme nabízené a servírované Žírovo zásoby převařené vody s příchutí chmele a doplněné bublinkami COdvě stočené do lahví opatřených etiketou „Pilsnerurqel“.
Sebevědomí posíleno, pamětníci pátrají kudy se jezdila stará „Jezevcovka“. Zkoušíme tedy projet tuto divočinu. Jezevcovka zarostlá, nejetelná a v tomto prostředí vyniká lehkost zde vlečených a přenášených karbonových miláčků . Kola konečně vyrvána divočině ze chřtánu a padá návrh „chtělo by to brigádu“. Kacířský návrh zavrhnut a tým míří po ujetí 74 kilometrů do náruče a klidných vod základny. Den se povedl, kamarádi všestranně podpořeni.
Napsat komentář