pohled k Hroznětínu
Ledy povolily, rtuť v teploměrech stoupla a stoupl náhle také počet kamarádů a Tukanů při dnešní vyjížďce. Její cíl určil s klidem náčelníka JTF „jste trénovaní, je pěkně a bude daleko vidět“.
Do terénu vyráží Tukani v počtu, který zastavil v Rybářích u kostela i dopravu. Průjezd terénem od Čankova k Velkému Rybníku, proložený pokusem a chladivou koupelí nohou Romana. Na rozehřátí svalů asfalt k Rafandě, odbočka k pile, překonat koleje a je tu první lehké, krátké a osvěžující stoupání k židovskému hřbitovu. Průjezd lesem po vrstevnici a jsme u paty stoupání k Oldříši, ve kterém těžce pracují plíce a srdce terénních aut. Ovšem na bajku vás chladí jarní a svěží vítr čechrající vaše kučery, dobrý pocit máte i z vlastních výkonů v prudkém stoupání, dobrou náladu přidávají i poznámky, kecy a podpora zezadu se tlačících kamarádů, kteří si to dávají dvakrát.
Tým opouští první odrodilci a defekt před Popovem brzdí i kamaráda Jirku, na kterého budeme čekat pod vrcholem dnešního cíle. Míjíme památnou lípu, jenž pamatuje i zaniklou vesnici Pfaffengrün a po chvilce se mačkáme na vrcholu čedičového výchozu, opatřeného dřevěným křížem v nadmořské výšce 756 nad mořem. Pod námi je nejen hloubka, ale také prostor podkrušnohorské pánve ohraničený Doupovskými horami či Slavkovským lesem. Znalí místopisu vidí i uzavřený prostor ostrovské věznice a Láďa jistě slzí pohledem na vzdálenost, která ho dělí od domova ve Slavkově.
Kamarádi šetří svá křídla a scházejí dolů pěšky. Pavel šetří svého bajka a na zapůjčeném Focusu předvádí techniku sjezdu mezi kameny od kříže k odpočívadlu. Marné čekání na Jirku, jenž se někam vytratil a po hlášce „jsou povolené ztráty!“ opouštíme tato místa po zelené značce a v závěru prudkým ale „zničeným“ krásným bajkovým sjezdem k silnici od Horního Žďáru, kde ozvěna šeptá „Zuzanka čeká“ a dává pokyn k závěrečné jízdě loukami ke Kfelům a dál mezi Ostrovskými rybníky k Nejdě.
V týmu jsou v přesile silničáři a tak je zvolen asfaltový koberec a směr základna přes Sadov a Dalovice. Rychlostní rekordy nepřekonáváme, ale za chvilku jsou kola umyta, stůl plně obsazen a hrot tužky kmitá a ubývá pod náporem čárek na konzumačce. Ještě přežít dozvuky oslav vítězství a zápisu „nováčka“, švih se vydařil.
Napsat komentář