nad Komářími rybníky
Sobota po obědě, počasí klidné, předjarní, Ouroďák v rozumném čase již na místě, k ACS doráží i tahoun Vítek a posiluje mlaďase na čele.
Zimní tretry skoro v nášlapech a konečně promluvil JTF „minule se vám líbil tunel a protože tam všichni nebyli, tak dáme směr SOS, Kozihorská, Slavkov, koupaliště Krásno, Komáří rybníky, Nadlesí, pak zelená do Lokte a po proudu Ohře do Varů“. Místo desertu po obědě si tak dáváme do těla stoupání od SOS ke Včelínu, kde je Žíra a vlaje vlajka jak na hradě. Míjíme Moučné pytle, Kozihorská a popraviště je za námi a konečně zkoušíme pružení vidlí a zadní stavby na železničním svršku. Kamenný viadukt překonán a už si na nás otvírá svou temnou tlamu tunel. Vrhám se do tmy jak splašený a zapomínám, že mám také na řídítkách světlo. Prodírám se tmou jak netopýr a jsem rád, že proti mně nesupí lokomotiva. Tunel je za mnou, dokumentuji ostatní Tukany, jak bez bázně a někteří také bez světel překonávají nástrahy temnoty tunelu.
Jsme ve Slavkově, dáváme ještě lalůček přes Uranovou Golgotu, kolem Puškařovské stoky a daňovými poplatníky dotované tříhvězdičkové ubytovny „klíčového“ průmyslu ke koupališti Pískoviště. Koukáme na zde čerstvě položený asfalt a konečně se dostáváme do pořádného terénu. Bahno, sníh, led a dokonce i brod na cestě ke Komářím rybníkům, hájovně na Třídomí a k Nadlesí. Teplota stále kolem nuly, stoupání se mění ve sjezd po zelené do Lokte, kde se uplatní nejen technika, odvaha, ale tu některých i pracně získaná a udržovaná tělesná hmotnost. Proud Ohře je rychlý, Tukani jsou však rychlejší a peloton se v závěru před Svatoškami trochu trhá.
Švih se vydařil, kola umyta, ještě výjimečně zavodnit, zhodnotit dnešek a kvalifikovaně probrat návrhy na zhotovení 7,5kg vážícího karbonového bajku špičkově vybaveného, pokrokové, kvalitní konstrukce značky TUKANBIKE, po kterém budou šílet a se závistí šilhat světoví výrobci z jihu, severu, východu, ze západu, znalci ale i Nino Šaltr. Zbývá jen sehnat sponzora, hlašte se.
Napsat komentář