Slunečné ráno, ovzduší nabité energií začínajícího skoro teplého májového dne a v cíli slibovaná třešnička na dortu láká tým Tukanů k vyjížďce. Tentokrát jedeme směr Slavkovský les a před námi je několik výzev. Prověření stavby mostu na singltreku kolem trati u Louček, výjezd úvozem nad Hruškovou, vrchol Krudumi a na závěr vysocevitaminickokalorická energetická bomba v podobě plněných paprikových lusků.

Výjezd ke Skalní vyhlídce na Dvory mám za sebou, kvóta 10ti osob se pomalu naplňuje a jako vždy po limitu startu ještě dojíždí zakládající člen. Rychlý sjezd k Doubskému mostu a setrvačností vyjíždím k elektrárně pod Roh. Následně jsem poučen že svobodná volba trati není žádoucí a se sklopenýma ušima se zařazuji, abych následoval tým přes Podhorskou kypu do Louček, kde železáři staví ocelovou klec základu mostu přes trať.

Jindy svižně projížděný singltrek stavbou přerušen, kolo staveništěm přestrkáno. V sedle dávám výjezd k mostu přes dálnici, následná panelka nad tratí vytřásá z těla neřesti a je tu rychlý sjezd k houpací lávce do Starého Sedla. Tahavý výjezd a jeho prudký závěr k silnici na Hruškovou mám za sebou a v dlouhém výjezdu přes Hruškovou i v kamenitém újezdu toužím po gauči a tejrám svou kostru pod „Zelený močál“.

Konečně jsem vyvzlínal k lesu a další rány v podobě medovice pokorně dvakrát vstřebávám. Dech i tep zklidněn a rychle jedu lesním prachem a stoupám v písku k vrcholu Krudumi, kde čeká Marty aby nás pozdravil. Chvilka na traťovku, slunce se schovalo, teplota klesá společně s nadmořskou výškou ve sjezdu k Třídomí, kde se otužilí Tukani zkouší vetřít do společnosti kachen. Dali jen pár temp, voda 10° a vzduch 16°C a všichni tři jsou rychle na břehu.

35 km za sebou, kola obrácena k východu a fofříme ke Slavkovu. Z asfaltu dáváme levou a kolem Komářího potoku jedeme lesní cestou, hustě protkanou kořeny a vysypanou šiškami, ke Stříbrnému potoku. Proti proudu vyjíždím za týmem ke hřišti v Kounicích a stále dál kolem Stasisu k Větrnému Dvoru. Úvahy o dalších lalůčcích, po včerejším výjezdu na Klínovec, zažehnány. Vynechávám i spodní zkratky v serpentinách pod Strážištěm, svaly si konečně mohou vydechnout ve sjezdu k Borské hájovně a k ráji na zemi.

Před mnou a týmem je náhle poslední výzva, ke které si beru na pomoc příbor. Zdolávám svůj příděl s odvahou příslušníka americké námořní pěchoty, knedlíky i paprikový lusk zmizel a příjemnou pálivou chuť nahrazuje hořkost chmelového 12° juice. Odpolední slunce prohřívá můj skelet a postupně zahání lenost. Žaludek tráví co to dá, pomalu se vrací hybnost a „jezevcovkou“ sjíždím z hor do údolí, kde teče Ohře i Rolava a doma si pak zapisuji pevnou rukou 56 kilometrů, 6 knedlíků a vynikající paprikový lusk…

fotky                                     video