Všeborovice … flotila před startem

hravě zdoláváme obávaný Hubertus

jez v Dubině není překážkou

cíl Velichov…

Sobotní ráno, venku chladno, po obloze plují šedivé mraky, vše i logistika funguje. Dnes necháváme odpočinout kola, z Všeborovic vyplouváme do kapalného skupenství hlubin i  vírů a v rozbouřených vodách dravě divokého toku Rio Ohře srdnatě smáčíme svá brka.

Závodnicky zaměření Tukani také nelení a pokračují v přípravách na Sokolovskou 24hodinovku. Držím jim sice palce, ale jedu v raním chladu do Všeborovických doků, abych se zahlásil jako kormidelník do týmu, jenž dnes mění bajky za kanoe a řídítka za vesla.

Příprava dokončena, kanoe na vodě a už nás voda Oharky táhne k Hamburku…tedy k první zastávce na Hubertusu. Na vodě jsme sami, vítr v zádech, slunce poráží mraky a máme první kilometry na vodě za sebou. Hubertus, zkoumáme nejen jeho chřtán kam se valí voda ale i kvalitu rezavého chmelového juice. Těla zavodněna, tep srdce i odvaha stoupá a Bobo s Pepínem dávají ostatním příklad, jak se Hubertus nejezdí.

Rychlá, jistě osvěžující koupel, vše plave. Bobo, Pepíno, pantofle, barel, vesla i kanoe posléze vyrvána z vody. Příklad splutí jistě čítankově vzorový (video), ostatní dávají přednost suchému splutí a v klidu pak plujeme dál k Muzíkovu. Nevím jak vy, ale touha po dopolední koupeli přemohla háčka Lenku a nedobrovolně i Honzíka ovládajícího kormidlo. Oba mezi kameny v řece vyloveni, vyždímáni a dál pak plují v klídku pod kontrolou nad námi létajících volavek. Voda kvete, mouchy neotravují, komáři mají dovolenou, k pohodě chybí jen tekutá přísada do koblih a Bobovi pivko.

Slunce v Dubině pálí, těla intenzivně zavlažována, doplněny jsou i kalorie a čeká nás úsek řeky, kde je třeba více pozornosti. Dubinský jez, kameny nad i zrádně schované pod hladinou, kormidelníci hledají slušná slova „chvály“ pro nepozorné háčky. Kyselka, v Radošově lodě přeneseny a už nás vítá po 19ti kilometrech plavby nejen Velichov, Verča, Irča i Terezka, ale i přístaviště a pevná půda pod nohama.

Vůkol kolem pohoda, slunce stále pálí, větřík čechrá kučery, Ohře v klídku spěchá dál k Hamburku, pivko spěchá do žaludků, zelený žaludeční likér posiluje přednes právě prožitého. Pušák hledá v paměti slova písní a zkoumá svými prsty stav drnkacího strunného nástroje zvaného kytara. No bezva vyjížďka…

 fotky                             video

Loading