2019 10 05 Karlovarské vrcholy


Diana

Aberg

Sobota, normální smrtelníci jsou zalezlí ještě v peřinách, venku zima jak v zimě. No na koupání to dnes není, ale projet se na kole…to nemá chybu.

Vyjíždím z domova doprovázen kapkami deště a komentářem drahé polovičky ve směru k mému zdraví, tělesnému a hlavně k duševnímu. Dorážím k AC Start a chvilka čekání stojí za to. Dojíždí osm kusů a už to valíme vzhůru do Tuhnického lesa kolem vodárny po Lesmistrově cestě až k Rohanovu kříži, kde jindy pěkná vyhlídka nestojí za nic. „Chtělo by to brigádu a vyřezat stromky…“.

Rychlý sjezd k Malé Versailes a pak rychlý výjezd k Olivetské hoře, po stezkách určených primárně k odtučňovacímu procesu karlovarských pacientů všech národností. No my také ztrácíme kila ve stoupání ke „Karlovce“ i patě rozhledny Diana, kde nás vítá svým skřípáním páv. Opouštíme rychle „Vrch přátelství“ abychom rychle dojeli k „Chatě přátelství“ a kolem „Rusalky“ ke „Kazatelně“, odkud padáme dolů k pěšině Karla Čapka.

Karla Čapka mám docela rád, ale jet po jeho pěšině vzhůru k Chatě U Obrazu není moc dobré čtení. No plíce a srdce mám v pořádku a už jedeme, tentokrát po asfaltu, k vrcholu Abergu. Obrat o 180°a modrá nás vede zpět k Chatě U Obrazu a pak lesem, cestou necestou dolů k vodárně a k silnici do Březové. Chvilka nudy na asfaltu a už stoupáme od Cínové lesní cestou k Okružní pěšině. Kousek asfaltu, pak levá a lesní pěšinami k cestě z Kolové na Vítkovku.

Je čas oběda a tak netradičně sedíme v restauraci připravené pro oslavy vítězství nám neznámé nevěsty. Nasyceni opouštíme šenk a vrháme se opět do boje s přírodními živly. Lehký, ale zatraceně studený deštík a vítr je nám v patách ve sjezdu do Hůrek a kolem hvězdárny ke staré Pražské silnici. Před námi opravená Gétovka a rychlý sjezd k E46, kterou překonáváme hravě, beze ztrát na životech a materiálu.

Kde jsou ty časy kdy červená značka k Sedlečku vedla jen zdatné a odvážné bajkery. Dnes jedu po široké, upravené „Spodní jezdecké cestě“ k potoku Hloubek a dál  až do Sedlečka.  Ujetých kilometrů je málo a do kopců se nám dnes moc nechce, tak dáváme přednost jízdě proti proudu Ohře po kořenovce k Hubertusu, kterou se chystají změnit v nezáživnou cyklostezku.

Nějak se mi nechce závodit a tak si vychutnávám terén, příkopy, kořeny i větve. S láskou přenáším kolo přes padlé kmeny a dojíždím na Hubertus, kde Bobo slaví opožděně svůj svátek. Polykám „Bohumilku“ a je mi hned teplo. Koukám na stav vody v Ohři, no koupat se zřejmně nebudeme a tak jedu s ostatními do Všeborovic a po cyklostezce k Chebáku a pak k základně, kam dojíždím pěkně vychlazen po 51 kilometrech…


Loading...
Délka: 51.19 km, Převýšení: 1089 m
Zvětšit mapu | Stáhnout GPX
  1. Zatím žádné komentáře.
(nebude zveřejněn)