v Březinkách (na startu 22 kusů!!!)

bacha na žraloky…

Tak je tu září, je stále teplo, sucho, zemědělci, majitelé zahrad a houbaři naříkají na sucho i Tukani dnes marně hledají při svých vyjížďkách oblíbené bahýnko a vodu. Jedu ke startu a k sečtení účasti mi tentokrát nestačí prsty na rukou.

Hosté z kavárny  Bonjour sledují s otevřenými ústy 22 kusů Tukanů, jenž se chystají pod vedením malého náčelníka vylétnout do oblak a k vrcholu Popovské hory. Sedlám svého bajka a po dlouhé přestávce jsem zvědav, jak se mnou toto hejno zamete. Vyjíždíme směr Čankov, kde již lapám po O2 a plícemi filtruji zvířený prach. Z větší vzdálenosti pak sleduji čelo týmu, jenž zřejmě z ohleduplnosti ke stáří chvílemi čeká.

V Merklíně se, zlákán pivní pěnou odrozuje Míra a definitivně se odrozuji i já. Jedu ve stopách týmu po zelené a pro mne v rozumném tempu stoupám k Oldříši a stále vzhůru k Mariánské. V písku sleduji stopy plášťů Tukanů a po červené pak sjíždím do Hlubokého. Koleno drží, asfaltová stužka mě vede do Hroznětína. Kolem Velasu a obory si to dávám do Sadova, kde mne od Ostrova dojíždí Čočkin. Schovávám se za jeho zády a spolu pak přes dalovický park a horní nádraží míříme ke zdroji občerstvení. Čočkin dává přednost parníku a já na základně zjišťuji co mne všechno bolí, zavodňuji a čekám na tým.

Jako první doráží Bobo a posléze v začínajícím šeru i vyšťavený tým. Účast kupodivu i zde slušná, přidáváme stoly a já nováčkovskou daň. Pavel předvádí při vyjížďce chyceného žraloka, probrán je můj zdravotní stav (škoda, že tu neseděl i můj obvoďák), možnost kruhového tréninku (zřejmě jen pro ty chabé a otylé) a další velmi důležitá témata, podporující úsilí proletariátu a světový mír. Rodinobodů mám dost, vykecávám se a jedu již ve tmě a v chladu k domovu. Unaven a s naklepaným zadkem posílen o sílu kolektivu…

fotky

 

Průlet nad trasou: https://www.relive.cc/view/1819414438

 

Fotky Martin:

Loading